Pochází z Havířova, ale už po dokončení konzervatoře se stala pro Renátu Mrózkovou uměleckým i skutečným domovem Olomouc. Za své osobité ztvárnění Carmen, královny Margot a naposledy výtvarnice Fridy Kahlo na prknech Moravského divadla dostala řadu ocenění. Naposledy to byla v dubnu cena Olomouckého kraje. Tanečnice se stále více uplatňuje jako choreografka. „Když dělám choreografii, mám mnohem větší trému, než když tančím,“ říká Mrózková.
Před premiérou baletu Frida prohlásil choreograf Robert Balogh, že vaše volba pro tuto roli byla jasnou záležitostí, protože ji báječně vystihujete. Máte s touto výtvarnicí hodně společného?
Není to o tom, že bych byla stejná. Její postava mi je ale hodně sympatická. Stejně jako u ostatních rolí, snažím se i do této postavy vcítit tak, abych ji vystihovala co možná nejpravdivěji.
Co pro vás obnáší, že se snažíte do role vžít?
Každou roli se snažím nastudovat, jak nejvíc to jde. Dívám se na filmy o postavách, čtu knížky a hodně o nich přemýšlím. To vše se pak snažím na zkouškách zakomponovat do celku baletu a pracuji na výrazu. Frida pro mě byla zatím výrazově nejtěžší.
V čem?
Když máte zahrát životní příběh v jednom baletu, mění se mnohdy situace, a tím pádem i emoce ve velmi rychlém sledu. V jedné minutě tak ztvárňujete nepopsatelnou radost a štěstí v těhotenství. Tu střídá hned vzápětí potrat a o minutu později téměř šílenství. Je těžké to herecky uchopit tak, aby byl výsledek věrohodný a nepůsobil křečovitě nebo přepjatě.
Máte nějakou vysněnou roli?
Byla to Carmen. Paradoxně jsem ji přitom tancovala jako svou první. Na role jsem měla obrovské štěstí. Královna Margot nebo Lady Macbeth, to bylo zase trošku něco jiného. A naprosto odlišná byla postava Mahuleny. I když jsem spíše temperamentní, musela jsem v tomto případě zahrát jemnou éterickou bytost.
Dokázala byste říci, která z postav je vám nejbližší a nejvíce se v ní poznáváte?
Jejich životy jsou velké extrémy, které se dají jen stěží navzájem srovnávat. Něco ze sebe určitě v každé roli mám. Ale že bych o některé řekla, tohle jsem celá já, tak to rozhodně ne. Kdybych měla jednu vybrat, asi by to byla královna Margot.
To byla pěkně mazaná žena.
To ano, ale její život se také vyvíjel. Byla zpočátku tomu všemu podřízená, ale postupně se vymaňovala z vlivu své matky a musela obstát. Hodně ale záleží na tom, jak konkrétní roli člověk pojme a jak si s ní pohraje. Třeba o Carmen se často říkává, že to byla mrcha, která využívala muže, a kdo ví, jestli měla Josého vůbec ráda. Já jsem ji pojala tak, že ho opravdu ráda měla. Obecně mi vyhovuje, když se postava vyvíjí, protože ráda pracuji s výrazem. V tomto ohledu jsem snad dostala i něco více „do vínku“.
Je něco, co vás v baletu naopak limituje?
Jednoznačně moje dispozice. Nemám velké nárty a tenké nohy jako mají klasické baletky, mám je více svalnaté. Už na škole se samozřejmě na tohle dívají, takže jsem si musela vydřít to, co v tomto směru disponovaný člověk dělá lehce. Třeba takový Louskáček proto nikdy tancovat sólově nebudu, a ani bych to ostatně nechtěla. Nejsem „klasická“ baletka, hodím se spíše do neoklasických a moderních baletů.
Nemrzí vás to.
Určitě ne. Na klasický balet se raději koukám, než ho tancuji. Osobně mě moc nenaplňuje. Mám raději moderní věci, v nichž se dá více pracovat s výrazem a pohybem s modernějším pojetím, než představují ty klasické.
Na svém kontě máte několik prestižních cen a nominací. Nedávno jste dostala cenu Olomouckého kraje. Které ocenění vám udělalo největší radost?
Je to asi cena Philip Morris Ballet Flower Award za Královnu Margot. Ta má v baletním oboru podobnou váhu jako Thálie. Vždycky jsem chtěla tancovat tak, abychom si to užili já i diváci, a nenapadlo mě, že bych měla šanci dostat nějakou cenu. Takže to bylo pro mě překvapení. A pak přibývaly další. Všech cen si strašně vážím a doufám, že mě nijak špatně neovlivnily.
Jak vypadá denní baletní koloběh v divadle?
Každý den kromě neděle máme trénink. Je to taková rozcvička, kterou začínáme v devět a končíme po desáté hodině. Pak začíná zkouška. Obvykle nacvičujeme, pokud to není zrovna před premiérou, nejbližší představení. A večer je buď představení, nebo večerní zkoušky.
Co děláte v neděli? Jste vůbec schopná „vypnout“ a náležitě si ji užít?
Třeba v období před premiérou, kdy je člověk každý den od rána do večera v divadle, je ten jeden den spíš málo. Ale schopnost odpočívat je individuální. Přistihla jsem se při tom, že příliš odpočívat neumím. Je to tím, že i když mám volno, zasekám si den spoustou dalších aktivit.
Jak tedy relaxujete?
Třeba vyjedu na kole nebo na bruslích. Je to jiný druh pohybu než v divadle. Mám ráda saunu, do které se snažím alespoň jednou týdně zajít. Občas si zajdu zaplavat.
Je sportování nutné pro udržení kondice v baletu?
Ne ne, s prací to nemá nic společného. Někteří z branže nesportují vůbec. Já to také nedělám jako nějakou nutnost. Když je zkrátka venku pěkně a chce se mi vyjet na bruslích, tak vyrazím.
Baletka v populárním filmu Jak vytrhnout velrybě stoličku, kterou hrála Jana Preissová, má zakázáno lyžovat, aby se nezranila. Máte něco podobného ve smlouvě?
Ve smlouvě ne, ale určitě platí, že člověk by měl na sebe v zimě dávat obzvlášť pozor, protože těžká zlomenina by ho mohla úplně vyřadit. Doporučovali nám to už na konzervatoři. Já na sjezdovkách vůbec nejezdím, byla jsem jen párkrát na běžkách a celkově se snažím být na sebe opatrná. Ale stejně tak si můžete zvrtnout kotník, když jdete po schodech nebo po ulici.
Stalo se vám někdy něco takového?
Teď to musím opravdu hodně zaklepat! Za celých osm let jsem nikdy neměla neschopenku. Ale stalo se, že při představení Lady Macbeth jsem pracovala i v horečkách, dokonce se zablokovanými zády, s obstřiky a prášky.
Může si baletka dovolit absolvovat večer před představením bujarý večírek v restauraci?
To je velmi individuální. Když jde člověk spát v rozumnou dobu, může ze sebe tréninkem případné následky předchozího večera dostat. Pro mě je třeba popíjení ještě mnohem škodlivější ve zpěvu než v tanci. Poslední dobou dost laškuji se zpěvem a vím, že něco takového je pak na hlasu velmi poznat.
Co konkrétně znamená, že laškujete se zpěvem?
Je to můj velký koníček. Před dvěma lety jsem oslovila kolegu zpěváka z opery, jestli by mě neučil. Nemám ambice být operní zpěvačkou, chtěla jsem zlepšit techniku.
Kde vás můžou diváci slyšet zpívat?
Vypadá to, že v poslední premiéře letošní sezony Hvězdy tančí. Bude to velmi zajímavý večer, v němž zazní i úryvky z různých muzikálů, třeba Sugar. Samozřejmě nejsem v tomto oboru profesionál zvyklý zpívat před lidmi, ale nesmírně mě to láká. Je to pro mě velká výzva.
S velkou výzvou se teď potýká i váš bratr Daniel, který bojuje ve finále soutěže Hlas ČeskoSlovenska. Díváte se na přímé přenosy?
Když mi to časově vyjde, tak ano. Všechny díly jsem sice neviděla, ale když už se k televizi dostanu, tak to hodně prožívám. Bráškovi samozřejmě fandím a přeji mu úspěch. Pracuje na sobě už odmalička a snaží se prorazit s kapelou. Myslím, že už postup do finále mu hodně pomohl.
Kromě baletu jste v Moravském divadle dělala i choreografii k Plesu v opeře. Jak to vzniklo?
Ze začátku jsem dělala asistentku Robertu Baloghovi a ten viděl, že bych se v tom mohla realizovat, tak mi dal příležitost. Teď jezdím i do Českého Těšína, kde dělám choreografii k muzikálu Lucerna. V Olomouci budeme dělat příští sezonu Noc na Karlštejně a operetu Netopýr.
Dá se to všechno vůbec časově zvládnout?
Někdy je toho opravdu nad hlavu, pořád mám co dělat. Můj život rozhodně nevypadá tak, že bych ležela doma a koukala „na telku“. Něco takového si nedovedu vůbec představit.
Jste nervóznější při premiéře, v níž vystupujete jako tanečnice, nebo v pozici choreografky?
Jako tanečnice jsem velká trémistka. Ale ty nervy jako v hledišti na Plese v opeře, to bylo něco jiného. Ta zodpovědnost za ostatní lidi, jak to dopadne a jak to přijmou diváci. Přiznám se, že jsem byla psychicky úplně vyřízená.
Opravdu trpíte trémou i při baletu?
Jsem velký trémista. Samozřejmě nejhorší je to před premiérou. Ale nervózní jsem vždycky.
Jak se dá s trémou bojovat?
Nijak. Je to vlezlá holka, která nikdy nezapomene přijít bez pozvání. Naštěstí během večera alespoň trochu opadne. Za tu dobu jsem si už zvykla, že bez ní se žádné představení zkrátka neobejde.
RENÁTA MRÓZKOVÁ
• Pochází z Havířova.
• Studovala na Janáčkově konzervatoři v Ostravě.
• Již při studiích externě hrála v inscenacích Moravskoslezského divadla v Ostravě.
• Od roku 2004 je v angažmá v Moravském divadle Olomouc.
• V letech 2005-2008 byla pedagožkou v Baletním studiu při Moravském divadle Olomouc.
• Vytvořila choreografii k operetě Ples v opeře v olomouckém divadle.
Ocenění
• Třikrát širší nominace na Cenu Thálie (2008 Královna Margot, 2009 Lady Macbeth, 2011 Frida).
• Ocenění Philip Morris Ballet Flower Award (2008).
• Cena Olomouckého kraje za výjimečný divadelní počin (Frida, 2012).
