Stovky odstínů zelené, pestrobarevné květy rozmanitých velikostí a nad tím vším štěbetání, skřehotání, krákání, dusot, funění a vřískot. Zoologická a botanická zahrada se probudila ze zimního spánku.
„Máme spoustu mláďátek u opic, mladé mají klokani nebo timorští jeleni. To je velmi vzácný druh a žádná jiná zoo v republice je nechová,“ vypočítává mluvčí plzeňské zoo Martin Vobruba.
Kelly má mláďata Radost mají i ošetřovatelé lemurů kata. Lemuřice Kelly, první odchované mládě zahrady, se stala maminkou. Poprvé přivedli na svět mládě také pásovci kulovití. „Zatím má pracovní název Tenisák, ačkoli už je větší než krikeťák,“ říká Vobruba. Ve skutečnosti se tenhle malý pásovec bude jmenovat Albert nebo Albertka, aby byl první v abecedě. Loni se tu narodil první pásovec štětinatý, takže se v zahradě podařilo odchovat už oba druhy pásovců.
Když se někdo narodí, logicky musí následně slavit narozeniny. U lidí je to samozřejmé. U zvířecích obyvatel zoo tomu tak nebývá. Ale i tady se časy mění.
Koncem dubna slavila čtvrté narozeniny třeba samice nosorožce indického Mandžula. Žirafák Jirka oslavoval dokonce najednou třetí narozeniny a svátek.
„U žirafy byla oslava větvičky a granule, ale nosorožci dostávají pokaždé vitaminovou bombu: dort z ovoce a zeleniny,“ líčí mluvčí zahrady.
Oslavy zvířecích narozenin jsou asi větším zážitkem pro návštěvníky než pro zvíře samotné. Smlsne si na neočekávaných dobrotách, ale proč mu najednou ošetřovatelé podstrojují, nejspíš nechápe. Důležité je pobavit a zaujmout návštěvníky, neboť zvířata žijící v zajetí příliš akční podívané zpravidla nenabízejí.
Také proto k oblíbeným atrakcím plzeňské zoo patří už několik let komentovaná krmení. Do konce školního roku se konají o víkendech a svátcích, o prázdninách pak denně vždy ve stejnou hodinu. Letos se malí i velcí návštěvníci můžou podívat, jak chutná nosorožcům, žirafám, hrošíkům, šimpanzům a tučňákům. „Nejtradičnější jsou šimpanzi a tučňáci, na ně jsou lidé už dlouho zvyklí, tam je vždycky plno,“ říká Vobruba a dodává, že se lidem líbí všechna krmení. Velkou atrakcí jsou žirafy. „Letos jsme vynechali vydry, protože se jim loni v ten jejich stanovený čas nechtělo moc spolupracovat. Buď neměly hlad, nebo náladu se předvádět,“ říká s úsměvem mluvčí zahrady.
Šimpanzi mají u krmení dokonce stálý zasedací pořádek. „Někdy ovšem samec pobíhá a okrádá samičky,“ připouští Vobruba.
Na obzoru tma
Zanedlouho pozve zahrada návštěvníky do zbrusu nové expozice, která vzniká v opravdu netradičních prostorách, a to v bývalém bunkru generálního štábu nacistické protiletecké obrany. Návštěvníky čeká sto metrů zpřístupněných podzemních štol a tucet podzemních místností. Právě tady vznikne unikátní expozice, která přiblíží živočichy žijící ve tmě. Tedy nejen v noci, ale i v jeskyních, pod zemí, v kanálech, v hrobce nebo v žumpě. Budou tu plazi, obojživelníci i drobní savci, jako jsou netopýři.
Návštěvníci se tu například dostanou do chodby v nitru pyramidy, kde poletují kaloni a pobíhají nilské myši. O kousek dál je bude čekat jeskyně, v níž žijí kubánští hadi. Chystá se i studna plná ryb z Arabského poloostrova.
„V doplňkové expozici připomeneme i historii bunkru jako takového a jeho okolí,“ dodává Vobruba.
Plzeňská zoo nabízí návštěvníkům nejen možnost na relativně malém prostoru procestovat doslova celý svět, ale také projít se v čase zpátky. Kdo se chce podívat, jak žila praprababička, ten míří na statek Lüftnerka, kde se čas zastavil v devatenáctém století. Odvážnější a zvědavější jedinci se mohou ale vypravit i mnohem dál.
Ožívá i nedaleká prehistorická vesnice. „Spolupracujeme s občanským sdružením Oživená (pre)historie, které tu předvádí život našich dávných předků,“ říká Vobruba.
Jak upéct placky
Nejde však jen o jakousi hranou expozici, o výběh s falešnými pralidmi. Návštěvníci si tu mohou vlastníma rukama zkusit třeba nadrtit mouku nebo upéct placky. Vidí, jak dávní obyvatelé obdělávali svá políčka, vydělávali kůže, vyráběli keramiku nebo tkali látky.
„Zkrátka vidí překvapivý život bez mobilů a počítačů,“ poznamenává Vobruba s úsměvem. Letos se oživené soboty v prehistorické vesnici uskuteční 12. a 26. května, 2. a 30. června, 27. července, 18. srpna a 1. a 22. září.
Oblíbených akcí pro celou rodinu však chystá zahrada mnohem víc než jen oživenou prehistorii či ukázky života na statku. Kulturní kalendář letošní sezony obsahuje opět všechno, na co jsou tu lidé zvyklí, tedy například Dny japonské kultury, pravidelné sokolnické ukázky nebo vítání prázdnin.
Panda nebude
Plzeňská zoo patří k největším v Evropě. Chová třináct stovek druhů zvířat, což čítá šest a půl tisíce zvířecích obyvatel od nejmenších živočichů až po hrochy, medvědy nebo žirafy. K nejvzácnějším patří různé druhy ptáků.
Žebříček těch, jejichž klece a výběhy jsou pravidelně v největším obležení návštěvníků, však vedou zvířata docela jiná.
„Naše top ten jsou šimpanzi, lemuři, medvědi, tygři, lvi, levharti, gepardi, žirafy, hrošíci a nosorožci,“ říká Vobruba bez sebemenšího zaváhání.
Jsou však ale také zvířata, která bychom v plzeňské zoo hledali marně, a s jistotou lze říci, že je tu také nikdy nenajdeme. „Lidé se po nich často ptají, ale z mnoha důvodů je nikdy mít nemůžeme. Je to panda velká a koala. Obě tato zvířata potřebují velmi specifickou potravu. Bambus pro pandy a blahovičník pro koaly prostě dovážet nemůžeme,“ vysvětluje Vobruba.
Další skupinu zvířat, po nichž mohou pracovníci i návštěvníci zahrady jen marně toužit, jsou velryby.
„Kytovci v českých zoologických zahradách nikdy nebyli. Nejsme přímořský stát,“ poznamenává Vobruba trochu smutně.
Podle zveřejněných vědeckých studií žije na planetě Zemi více než sedm a tři čtvrtě milionu druhů živočichů a na tři sta tisíc druhů rostlin. Jakkoli je plzeňská zoologická a botanická zahrada velká a obsáhlá, k vidění je tu jen nepatrný zlomek tohoto bohatství. A tak to zůstane navždy. Tak obří zahradu, aby mohla ukázat všechno, nikde na světě nenajdeme.
