Ukazuje zbytky filmů, které svět neviděl
Ferda Mravenec pobíhal po stěně obývacího pokoje u Štěpánových. Tatínek místo obrazu pověsil plátno a zapnul promítačku Optilux 8. To byla první setkání Miloše Štěpána s promítáním.
Když rodiče odjeli na dovolenou, koupil si v drogerii film za dvacet korun a stal se z něho kameraman. „Se sestrou jsme natočili první film, trikový, skákala ze střechy garáže a zpátky,“ vzpomíná Štěpán na zážitek z roku 1973. V sedmdesátých letech se začal zabývat filmovou technikou a od té doby jí nashromáždil tolik, že ji dnes vystavuje v Městském kině Krupka.
Výstavu loni rozšířili a k vidění je na čtyři sta kamer, lepiček, kazet, stativů, kotoučů či filmů sběratelů Štěpána a Tomáše Blažka. „V roce 1975 jsme s bývalým vedoucím kina Jiřím Heinzlem založili Filmové Studio Krupka a dali dohromady partu filmových nadšenců, kteří točili filmové týdeníky a aktuality z dění města. O tom, kde a co staví, opravují, filmovali jsme přednášky, schůze, První máje, kladení věnců. Ve studiu se stříhalo, co jsme nepustili, jsem si vzal domů, a tím záběry zachránil, spousta filmů se totiž nezachovala. Dnes ukazuji zbytky, které svět neviděl,“ vypráví Štěpán, do jehož sbírky patří devadesát procent vystavovaných věcí od roku 1910. „Dá se spočítat na prstech jedné ruky, co nefunguje. Devětadevadesát procent je v pořádku,“ pyšní se sběratel z Krupky a dodává, že pokud domů přiveze nějaký stroj, do šroubku ho rozebere, vyčistí a zase složí. Zničené součásti vyrobí.
Výstava mapuje vývoj filmu od samého začátku. Za vynálezce kinematografu považují bratry Lumiérovy, kteří začali promítat 28. prosince 1895 prvním pětatřiceti divákům v podzemním sálku Grand Café. Ale už prvním kinem byly 28. října 1892 v Muséé Grévin Reynaudovy světelné pantomimy.
První kočovné kino
S prvním kočovným kinem v severních Čechách začal v Ústí podnikat v roce 1909 Josef Hasenkopf. V krupském kině vystavují Pathé Freres, pětatřicetimilimetrový projektor, za který podnikatel zaplatil 1515 rakouských korun. Vstupné stálo do jedné koruny.
Štěpán ukazuje také tatínkovu promítačku Optilux 8 s plynulou regulací rychlosti projekce a výkonnou lampou. Stojí na zvukovém adaptéru vyrobeném na objednávku. „Filmy byly němé a u Meopty Přerov se dal vyrobit na zakázku adaptér. Později s tím přestali, protože se zjistilo, že ničí filmy,“ líčí sběratel a ukazuje další promítačky. Například Ernemann I, mezityp, kterou školákům promítá pohádky o Krtečkovi i Pepka námořníka. Nebo ICA z roku 1919, projektor němých filmů na originálním litinovém stojanu používaný v kinech Nickleodeon. Připomínala spíše kabaret než klasické kino.
Přímo pod promítacím plátnem je projektor Ernemann I a Monopol ICA Dresden 1923. Ernemann I je stále funkční projektor pro pětatřicetimilimetrový film s optickým záznamem zvuku a je určený pro malá a střední kina. Promítalo se a u plátna hrál pianista. „S nástupem zvukového filmu si kina mohla pořídit přídavný zvukový budič ke svému němému projektoru, který dovedl zvukový záznam na filmu přehrát v reproduktoru,“ vysvětluje Štěpán.
Domácí kina znali už v roce 1923. Z toho roku pochází drážďanský Monopol ICA, projektor na pětatřicetimilimetrový film bez zvukového záznamu určený klubům a pro domácí použití.
„S takovým typem promítali ve filmu Rozpuštěný a vypuštěný,“ ukazuje stroj sběratel, jenž zve na výstavu otevřenou denně kromě soboty od tří odpoledne do osmi hodin večer. Více na webu www.filmtech.estranky.cz.
