Mladý muž v bundě se ochomýtá kolem aut zaparkovaných v centru Teplic. Zkouší otevřít dveře, pak zase kufr. Nakukuje dovnitř na sedadla a zkoumá palubní desku. Kolem proudí davy lidí, přímo nad jeho hlavou „bdí“ kamera městské policie, po chvíli projíždí policejní auto. Bez povšimnutí. Muž lomcuje s dveřmi aut. Nic.
Tak dopadl test Sedmičky, která zkoušela všímavost lidí, strážníků i hlídačů parkovišť. Poslední jmenovaní sice nezasáhli, ale zpozorněli.
Redaktor Sedmičky si vybral rušné náměstí Svobody v centru Teplic, kde v době testu stálo několik desítek aut. Horní část náměstí monitoruje kamera, která má na případné zloděje upozornit strážníky.
Je krátce po čtrnácté hodině a redaktor Sedmičky zkouší tipovat zaparkované automobily. Nejdřív jen prochází pomalu kolem nich, po chvíli už jde blíž a nahlíží dovnitř. Po čtyřech minutách si jeho chování všimla obsluha parkoviště. Muž v reflexivní vestě se přesunul blíž, aby měl větší přehled. „Zloděj“ vyklízí pole a snaží se splynout s davem na pěší zóně. V tom okamžiku zaparkovalo před hlídačem parkoviště nové auto. Řidič nemá drobné mince na automat a rozměňuje si u obsluhy. Další příležitost pro figuranta „zloděje“. Ten ihned zkouší u dvou aut brát za kliku. Když zkouší třetí auto, ochranka ho opět sleduje, takže se redaktor Sedmičky přesune dál.
„Nebyl jsem si úplně jistý, jestli jde o zloděje, ale všiml jsem si vás,“ svěřil se po odtajnění testu hlídač Jaroslav Šimeček. Čekal na okamžik, až se zloděj odhodlá k akci. „Pak bych volal policii. Dal bych jim také tip na hodinu, aby si ho našli na kamerách,“ podotkl Šimeček.
Kamery jako důkaz
Dalším testovacím místem bylo parkoviště před restaurací Radnice. Přímo pod zorným úhlem kamery městské policie na rohu restaurace. Scéna se opakuje. Redaktor dvakrát projde parkovištěm tam a zpátky a zkouší brát za kliky dveří u řidiče. Celé to trvá zhruba deset minut. Nikdo nereaguje. Kolem projíždí vůz státní policie. „Chytit někoho je dost obtížné,“ říká osmadvacetiletý strážník městské policie, který si nepřál být jmenován. Podle něj je potřeba vystihnout okamžik, kdy se zloděj zrovna do auta dobývá. „Na dispečinku je několik záběrů z městských kamer, které se v krátkých intervalech střídají. Člověk, který kamery sleduje, nemůže zloděje v tu chvíli odhalit. Snímky kamer spíš slouží jako důkazy,“ vysvětlil strážník.
Posledním místem testu je Papírová ulice. Automobily stojí zaparkované mimo centrum, v dosahu není ani kamera. Redaktoři Sedmičky zkouší reakce procházejících lidí. Figurant proto bere za kliku u každého z vozů, kterých je v ulici kolem dvanácti. Okatě nahlíží dovnitř, skutečný zloděj by takovou chybu neudělal. Kolemjdoucí nereagují. „Všimla jsem si vás, ale připadalo mi, že se ujišťujete, jestli jste v autě něco nenechal,“ přiznává například Marie Truhlářová, kterou po testu redaktor Sedmičky oslovil.
Další oslovený, Stanislav Franc, otevřeně připouští, že se nezajímá o dění kolem sebe. „Lidí na ulici si moc nevšímám. Proto radši parkuji tam, kde mi auto pohlídají, nebo tam, kde mají kamery, jako například v parkovacích domech. A vyhýbám se odlehlým místům,“ dodal Franc. Navzdory zjištění Sedmičky, kdy si „zloděj“ figurant mohl zcela nerušeně auta ke krádeži tipovat, se podle policistů na Teplicku situace lepší. Ukradených aut ubývá. „Zatímco v loňském roce od ledna do září ukradli na Teplicku přes tři stovky aut, letos za stejné období jich bylo zhruba o padesát méně. „Nejvíc se kradou na sídlištích v okrajových částech města. Proto kontrolujeme nejvíc tam,“ říká mluvčí teplických policistů Daniel Vítek. Část ukradených vozů končí za hranicemi. „Přesné procento ale neznáme, protože většinou úplně zmizí,“ konstatoval Vítek.
Podle Evy Svobodové z pojišťovny Uniqua si zloději vybírají luxusní auta i s dobře zabezpečeným systémem zamykání. „Zpravidla jsou to automobily značky Volkswagen, Audi nebo Škoda. Naopak menší zájem zlodějů je o japonská auta,“ uvedla Svobodová.
Pojišťovna přihlíží k tomu, jak si zákazník vůz zabezpečí proti krádeži. „Pokud je auto dobře zajištěné, nabízíme slevu. Jakmile ale klient sjedná pojistku a zloděj překoná zámek nebo alarm, je to pro nás pojistná událost,“ říká Svobodová. A toho podle ní řada lidí zneužívá. „Odhadujeme, že až patnáct procent pojistných událostí je nadhodnocených nebo fingovaných. Přesné číslo ale nemáme, protože než se případy vyšetří, může to trvat roky,“ dodala Svobodová.
