Sedmička objevila fotografa, který fotil příchod německé i Rudé armády nebo stavbu Rudné silnice. Vlastimil Vrbka si první fotoaparát pořídil už v roce 1939.
Přístroj byl značky Sida a snad byl německý, to už si ale nadšený fotograf-amatér přesně nepamatuje. Od té doby s mačkáním spouště nepřestal. Těžko hledat v Ostravě fotografa, který má takovou praxi.
„Fotil jsem všechno, co se ve Svinově odehrálo,“ usmívá se šestaosmdesátiletý muž. A dodává: „Tedy, pokud jsem měl film a peníze.“ Jeho otec František prý ze synova nového koníčku moc nadšený nebyl.
„Zdálo se mu hloupé vyhazovat peníze za takové věci, jako je fotoaparát. Stál celé dvě říšské marky. Pak ale otec otočil,“ vzpomíná Vrbka na své začátky. Vytahuje přitom fotku z roku 1941. Je na ní jeho otec u starého mostu přes Odru. „Demolice mostu na trati u Velkých Kunčic přes řeku Odru, U korýtka. Na pilíři otec,“ stojí na popisce této momentky. Patří k nejstarším z rozsáhlého archivu.
Možná i tahle fotka pomohla, že otec změnil názor. Vzal stříbrné hodinky, prodal je a za výnos pořídil synovi lepší aparát.
Focení mne moc bavilo. A také vyvolávání filmů. Fotky jsem vyvolával nejen sobě, ale i jiným,“ vzpomíná Vrbka. A dokazuje to jedním albem za druhým. Začínají už za okupace.
Třeba fotografie z 9. června 1939. Před svinovskou sokolovnou obklopenou nacistickými vlajkami a hákovými kříži hrdě stojí muži v pracovním a s lopatami. Svírají je, jako by to byly pušky. Jdou budovat svinovské cesty. Hákové kříže tehdy podle Vrbkových fotografií byly skoro všude.
Mezitím se Vrbka vyučil obchodníkem a pět let pracoval v obchodě. Pak nastoupil do Manesmanky, jak dodnes říká pozdější svinovské Tažírně trub. Ta jej živila pětačtyřicet let. „Dělal jsem na účtárně. Mistra, stejně jako správce vlečky,“ říká o svých postech ve fabrice, v jejíž blízkosti dodnes bydlí.
Rudoarmějci i Rudná
V roce 1945 fotil příchod Rudé armády. Poměry se otočily. Na jeho fotkách jsou hrdí sovětští piloti se svými letadly. Rudoarmějci mají na čepicích pěticípé hvězdy, v rukách kleště a kladiva. Další jedou s koňmi a povozy dnešní Nádražní třídou centrem města. Někteří z Rusů si Vrbkovy fotky odváželi na památku.
Skončila válka. Vrbka fotí nejčastěji Svinov a jeho proměny, včetně měnící se Manesmanky.
V roce 1967 se museli Vrbkovi ze svého původního domu vystěhovat o notný kus dál. Důvod? Svinov měla protnout čtyřproudá silnice Rudná. Její otevření si svinovský fotograf nenechal ujít.
„V čele slavnostního průjezdu novou trasou ostravské dálnice zahajují pomalou jízdou silniční provoz: stará hasičská tatra, řízená kopřivnickým závodníkem Josefem Veřmiřovským, po stranách na skútrech uniformovaná stráž Veřejné bezpečnosti, osobní vozy se zástupci vlády, ministrem dopravy, zástupcem ministra stavebnictví, primátorem města Ostravy.“ Tak fotografii z otevření velké silnice Vlastimil Vrbka ve svém fotoarchivu popisuje.
A fotí i další dopravní změny. Třeba poslední den roku 1975, kdy odjíždí poslední tramvaj ze Svinova do Klimkovic. Trať se ruší.
Jeho fotky zatím mohli lidé vidět pouze čtyřikrát. Dvakrát na výstavě v místní svinovské škole a dvakrát v bývalé Manesmance, tedy rourovně. Tři ze čtyř výstav měl Vrbka ještě, jak sám říká, za starého režimu.
Fotit ale nepřestal ani po listopadu 1989. Zachytil premiéra Miloše Zemana, jak ve Svinově poklepává na jeden z několika základních kamenů dálnice D 47. O hezkých pár let později, na konci roku 2007, otevřel část dálnice vedoucí zatím jen z Bohumína do Svinova prezident Václav Klaus.
Mezitím se na přelomu osmdesátých a devadesátých let staví svinovské plato, neboli přístup od tramvají a autobusů k vlakovému nádraží. Vrbka fotí. Před pár týdny šlo plato dolů. I to fotograf zaznamenal.
Moderní digitální fotoaparát však v jeho rukou nikdo neuvidí. „Digitál, ten jsem teď koupil vnukovi. Mě to neláká. Pro mě je to primitivní práce,“ vykládá fotografický veterán. „My museli umět všechno odhadovat, čas, clonu, jinak jsme na film nic nedostali,“ vyzdvihuje umění těch, kteří pracují ještě s klasickou fotografií.
K focení používá naprostou klasiku: sovětský fotoaparát Zenit, vyrobený někdy v osmdesátých letech. „Mám v něm už poslední film. A až ho vypotřebuji, se vším skončím a foťák dám vnukovi,“ hrozí Vrbka.
Máte ve svém archivu zajímavosti z historie Ostravy?
