Úřední poslíčci šetří městu statisíce za poštovní služby | E15.cz

Úřední poslíčci šetří městu statisíce za poštovní služby

Nosí dopisy, přesto jim chybí logo pošťácké trubky. Kurýrní služba doručuje lidem psaní od mosteckých úředníků.

Most / Jede, jede poštovský panáček. Jede, jede poštovský pán. To by si mohl prozpěvovat Pavel Sosnovec. Čtvrtým rokem chodí po Mostě s poštou, přesto není skutečným pošťákem. Jako úřední posel společně se třemi kolegyněmi nosí psaní z magistrátu.

Kilometry chůze

Každý ze čtyř kurýrů má větší revír než klasický pošťák, ale roznese méně zásilek. „Ráno v sedm hodin si začneme rozdělovat poštu. Ve svém rajónu si zvolím, odkud začnu zásilky roznášet. Dopisy jsou lehké, ale roznášíme i šedesátistránkové dokumenty. Ty se pronesou, takže je chci mít pryč co nejdřív,“ popisuje praxi Sosnovec. Jako řidič z povolání hodně času proseděl za volantem. „Hodně jsem toho najezdil. Teď to všechno doháním chůzí. Obojí má něco do sebe. Člověk by řekl, že si na kilometry chůze zvykne, ale nohy mě bolí čím dál víc. Ale ježdění dnes také není žádná slast,“ bilancuje čtyřiačtyřicetiletý kurýr.

Jako jediný muž roznáší jednou týdně poštu i po proslulém romském sídlišti Chanov. „Původně jsem měl jiný revír. Ve stovkách a v Chanově roznášeli poštu romští kurýři. Jeden oznámil, že končí. Druhý nic neřekl a jednoho dne nepřišel, oba odjeli do Anglie,“ vypráví Sosnovec. Přestože už zažil několik nepříjemných situací, do Chanova chodí bez strachu. „Vědí, že si dopis potřebují převzít. Většinou je to kvůli dávkám. Často mě zvou na oběd. A s dopisy se složenkami si hlavu nelámou. Kolikrát se mi stalo, že jsem šel ze schodů dolů a kolem mě poletovaly kousky roztrhané složenky,“ podotýká muž.

Naháč i opilec s nožem

Každý ze čtyř kurýrů se ale potýká i s nepříjemnostmi, které kazí den i běžným pošťákům. A nejde jen u rozzuřené psy v zahradách rodinných domků. „Kolegyni jednou otevřel nahej chlap. Ale úplně nahej,“ upozorňuje ještě s dosud mírných šokem v hlase.

Na něj zase vytáhl nůž opilec. Přesto Sosnovec neuvažuje o kurzu sebeobrany. „Máme v Mostě tři problémové lidi, ke kterým vůbec nechodíme. A ani pošťáci. Museli si zařídit P.O. Box. Jsou to takoví ti samozvaní právníci, co říkají, že je vše nezákonné, neustále si stěžují. Je s nimi těžké pořízení,“ povídá kurýr.

Mnozí kurýrům jejich práci na čerstvém vzduchu závidí. To chápe i Sosnovec, ale říká, že šlapat po Mostě v mrazech není žádný med. „V zimě se kolikrát hodně nachodíte, než se ohřejete někde ve vchodě. Ochladit se v létě není problém. Navíc lidé jsou milí, sedí na zahradách, chtějí si povídat. Kolikrát mi strkali do ruky pomeranč, ať mám na cestu vitaminy,“ směje se Sosnovec.
Úřad si práci poslíčků považuje. „Kurýři už ušetřili Mostu statisíce korun, které by jinak město utratilo za poštovné. Jen v loňském roce jsme uspořili více než 760 tisíc korun,“ shrnuje mluvčí magistrátu Alena Sedláčková.

Posty kurýrů zavedl magistrát v létě roku 2005. Prvních dvanáct měsíců jim platil mzdy jako veřejně prospěšným pracovníkům úřad práce. „Dali jsme k tomu impuls. Doručovatele jako VPP využívalo už Meziboří i Litvínov. Po roce jsme zjistili, že je to pro města výdělečné, proto jsme to přestali podporovat. Veřejně prospěšné práce jsou pro těžko zaměstnatelné lidi, tady bylo jasné, že se uplatní,“ vysvětluje ředitel úřadu práce Oldřich Malý. V lednu před třemi roky se tak čtyři kurýři stali právoplatnými zaměstnanci radnice.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!