V zákulisí bohunické továrny na zdraví

Sedmička se podívala tam, kam ostatní nesmějí. Do zákulisí továrny na zdraví, bohunické nemocnice.

Ročně brněnská fakultní nemocnice ošetří milion ambulantních pacientů a chirurgové zvládnou pětasedmdesát tisíc operací. Provoz nemocnice, ve které pracuje pět tisíc lidí, se nezastaví a v mnohém připomíná největší brněnské továrny. S tím rozdílem, že ta bohunická „vyrábí“ zdraví. Sedmička navštívila místa, na která se pacient nedostane a chod nemocnice by bez nich zkolaboval.

„Denně vypereme čtyři a půl tuny prádla,“ říká technolog prádelny Jiří Moučka a ukazuje obrovské zařízení, které ani zdaleka nepřipomíná pračku. Z pracího tunelu s třinácti komorami každé tři minuty vypadne padesát kilo čistého prádla. „To putuje z pračky do lisu, odtud dopravníkem do tří sušiček a potom prádlo žehlíme. Pracovnice vyberou poškozené prádlo a švadleny ho zašijí,“ ukazuje Moučka jednotlivá pracoviště v rozlehlé hale, kde v horku pracuje padesát lidí.

Mnohé se v nemocnici, tak jako v mraveništi, odehrává v kilometrech podzemních chodeb a místnostní. „Podzemní kolektory slouží pro svoz odpadků, rozvoz prádla, stravy a léků. Je tu ale i centrální úpravna lůžek. Putují do ní lůžka propuštěných pacientů, která následně vydezinfikujeme.

Jedním výtahem jezdí špinavá lůžka dolů, druhým čistá nahoru,“ vysvětluje šéf pracoviště klimatizace a automatizace budov Otakar Zemánek před stanicí rychlovýtahů. V osmnáctipatrové dominantě nemocnice jich je osmnáct. Čas od času zní chodbou pískání údržbáře, který si na kole zkracuje kilometry podzemního bludiště.

Podzemí ukrývá to nejzajímavější - strojovnu potrubní pošty. Zemánek otevírá dveře místnosti s různě propletenými průhlednými trubkami, kterými jako na centrifuze „létají“ patrony se zásilkami. Jeho hlas přehlučují dmychadla, která tlačí nebo vysávají vzduch z kilometrů potrubí. Tím putují patrony buď s dokumenty, nebo krví a vzorky tkání. „Jeden systém linek je krevní, druhý listovní. Na dvanácti linkách je celkem 140 stanic. Když sestra odebere krev, může ji poslat potrubím rovnou do laboratoře - na své stanici vyťuká číslo laboratoře jako na telefonu. Šetří to čas, lidi i peníze,“ říká Zemánek. Nejdelší linka vede z výškové budovy do infekčního pavilonu, měří asi kilometr a zásilka jí putuje tři minuty.

Musí každý na pitevnu?

Běžní pacienti nenahlédnou ani do jídelny zaměstnanců. V úterý 10. května se z ní táhne nekonečná fronta. „To proto, že jsou dnes řízky. Kuchařky jich osmažily přes dva tisíce,“ prozrazuje mluvčí nemocnice Anna Mrázová. Z jídelny, kam lidé chodí dobrovolně, nás Mrázová vede na oddělení patologie. „Můžeme?“ ptá se před dveřmi mluvčí Zdeňka Pavlovského, který je primářem oddělení. Odpoví s dávkou profesního cynismu. „Ne, musíte. Každý musí,“ odvětí primář. Vzápětí vše uvádí na pravou míru. „Patologie dnes slouží hlavně živým. Pitvy tvoří jen desetinu naší práce. Díky moderní diagnostice je dopředu jasné, na co člověk zemřel. Zabýváme se hlavně přípravou a analýzou vzorků tkání a tekutin. Naším produktem je diagnóza. Ta předchází každé operaci,“ vysvětluje Pavlovský.

Jako jaderná elektrárna má i bohunická nemocnice svůj Centrální velín. „Na dvou monitorech ovládáme klimatizaci, na dalším je požární signalizace, čtvrtý signalizuje zabezpečení budov, pátý a šestý potrubní poštu, na sedmém a osmém si můžeme zobrazit záznam šestnácti bezpečnostních kamer, devátý slouží ke sledování heliportu. Další obrazovka je od ovládání výměníkových stanic, předposlední počítač je administrativní a zároveň na něm sledujeme teploty v lednicích všech lékáren nemocnice. Poslední počítač je bezpečnostní a umožňuje svolání krizového štábu,“ popisuje Zemánek k čemu slouží stěna monitorů. Tříčlenná služba velínu kromě běžných věcí řeší hlavně plané poplachy, ale někdy má napilno. „Dnes ráno přijeli čistit tukovou jímku kuchyně. Z jímky se začal šířit zápach, který nasála klimatizace a bylo to cítit po celém lůžkovém traktu,“ líčí Zemánek.

Vedlejší přízemní budova ukrývá dieselové agregáty, které v případě výpadku proudu napájí životně důležitá zařízení. Opodál stojí výkonné chladící zařízení za stovky milionů korun s chladícími věžemi. V areálu je ale i plynová kotelna a benzínová pumpa. Bohunická nemocnice je prostě obrovská továrna.