Taky vaříte a pečete „s láskou“? Toto novodobé, vrcholně oblíbené klišé autorů (a především autorek) kuchařských knih mi vždycky připadalo legrační. Knihu jsem psala s láskou, ujišťuje nás autorka v úvodu, anebo nabádá: Vařte s láskou a uvidíte, že všem bude chutnat! Tato mysteriózní ingredience má, zdá se, magickou schopnost z třeba i podprůměrného guláše vyrobit transcendentní substanci, jež nás nejen nasytí, ale ještě pohladí po duši a zahřeje u srdíčka. Taková univerzální, spirituální podravka.
Jak se ale pozná, že někdo vaří s láskou? Vařila s láskou moje babička, která, jsouc ze staré školy, v kuchyni trávila denně nejmíň pět šest hodin? Myslím, že vaření brala spíš jako povinnost. Ale vařila zatraceně dobře, poctivě a důkladně. Zatímco já jsem svému prvnímu klukovi vařila rozhodně s láskou, ale prabídně – většinou rozplizlé špagety s konzervou masa dochucenou kečupem, nahoru eidam 30 procent… Nicméně láska 100 procent!
Člověk ale nemusí být ezoterik nebo senzibil, aby poznal, že jídlo, které si koupí třeba v nějakém fast foodu, na něj psychicky působí docela jinak než jídlo z rodinné restaurace, což je zase jiné než jídlo, které si uvaří sám či které mu uvaří někdo blízký. Nejde přitom o kvalitu jídla samotného, ale o míru odosobnění celého aktu, která je v případě fast foodu maximální. Prostě – jídlo chutná jinak, když bariéry padnou; navíc víte, co jíte.
Možná je to tím, že letošní jaro nastupuje tempem sunoucího se ledovce, ale mám v poslední době jaksi zvýšenou potřebu, jak to říci, pozitivního lidského faktoru. Raději jdu jídlo nakoupit do vzdálenějšího a menšího obchodu, kde jsou prodavači příjemní, než do dobře zásobeného supermarketu. Zamilovala jsem se do malinkého bistra, kde jídlo prodává majitelka (a podnik má navíc v názvu slovo LOVE). Opakovaně dávám šanci nové, teprve se rozjíždějící rodinné pekárně, kde občas nestíhají doplnit zboží, ale je vidět, že je to opravdu mrzí (a ovšemže tam pečou dobře).
Z trouby k zákazníkovi
Přímý kontakt mezi tím, kdo jídlo vyrobil či připravil, a tím, kdo ho nakonec zkonzumuje, představuje pro spoustu lidí neoddiskutovatelnou hodnotu, o lásce mluvit netřeba. Průkopníkem porevolučního prodeje napřímo – z trouby přímo zákazníkovi – je v Praze dnes již legendární žižkovský štrúdlař pan Šusta. Jeho ještě horké, křupavé tažené štrúdly mi provoněly počátek devadesátých let, kdy jsem kolem jeho okénka chodila téměř denně (a takřka nikdy neodolala – štrúdl tehdy stával 25 korun a s kolegy v práci jsme měli dohodu, že kdo zrovna půjde kolem, nakoupí pro všechny.) Jeho štrúdlárna v bývalé kočárkárně žižkovského paneláku funguje dosud, jen sortiment se mírně rozšířil. V době, kdy malé rodinné cukrárny a pekárny z Prahy takřka vymizely (čest těm několika výjimkám), je jeho jednoduchý, tradiční, poctivý, vždy čerstvý štrúdl stále jakousi raritou.
Labužnický náklad
To, že přímý prodej stále táhne, dokazuje jak dnešní popularita farmářských i „farmářských“ trhů poskytujících přinejmenším iluzi jakéhosi spojení mezi pěstitelem-výrobcem a konzumentem, tak trend otevřených restauračních kuchyní i současný rozmach dalšího gastronomického fenoménu – food trucks, mobilních „restaurací“ nabízejících čerstvě připravené jídlo ze speciálně upraveného nákladního auta.
Americký food truck s jižanskými specialitamiIlustrační foto
V USA, odkud pocházejí a kde má mobilní prodej jídla pevné historické kořeny, jsou food trucky mimo jiné způsobem, jak o sobě může dát vědět třeba mladý ambiciózní kuchař, který se prozatím chce vyhnout tlakům spojeným s finančně náročným provozem vlastní restaurace. Kromě USA se food truckům daří třeba už i v Paříži a první vlaštovka – truck nabízející tex-mex kuchyni a hamburgry pod jménem Food Spot – funguje i v Praze; další se chystá zahájit provoz každým dnem.
Půvab food trucků spočívá mimo jiné v tom, že na rozdíl od klasické restaurace okruh zákazníků není geograficky vázán na jednu lokalitu; každý den mohou být na jiném, prostřednictvím webu oznámeném místě. Jejich mobilita a z ní vyplývající určitá exkluzivita svým způsobem podporují loajalitu zákazníků – třeba brooklynská foodtrucková scéna je minimálně z poloviny hipsterskou záležitostí.
Jen trochu víc love...
Člověk by čekal, že v době všudypřítomného internetu a všeobecně bídné úrovně cukrárenských výrobků se i u nás rozjedou desítky on-line butiků s domácím cukrářským a pekařským zbožím, ale zatím je jejich nástup pozvolný. Zdá se paradoxní zmiňovat je v kontextu přímého prodeje – ale je velký rozdíl mezi tím, zda nakupujete v klasickém anonymním maloobchodním e-shopu, jakých jsou u nás tisíce, nebo je internet jen prostředníkem mezi vámi a samotným výrobcem.
Můžete se však spolehnout, že dechberoucí dorty nabízené na stránkách Prague City Cake spolehlivě vytřou zrak naprosté většině off-line konkurentů a báječné makronky Zuzany Dvořákové způsobují, že ty od Paula vám už nikdy nedají to co dřív. Vyplatí se však sledovat i prodejce na serveru www.fler.cz
Na webu i v kamionu
FoodLove
Štefánikova 37, Praha 5,
www.foodlove.cz
Název bistra hovoří za vše
Petr Šusta – štrúdl Jeseniova 29, Praha 3 Návykový závin jako od babičky
Food Spot – food truckwww.foodspot.cz Burrito či burger přímo v pojízdném náklaďáku
Chef Parade food truck
chefparade-foodtruck.cz
Zbrusu nový food truck s globální kuchyní
Prague City Cakewww.praguecitycake.com Dorty na míru on-line. Nejen chutné, ale i vtipné
Cup of Cakewww.cupofcake.cz Luxusní (nejen cup)cakes od Lany Libin Mayerové, cukrářky z karlínské kavárny Můj šálek kávy
Laskominywww.domacilaskominy.estranky.cz Zuzana Dvořáková navazuje na svého dědečka cukráře. Její makronky jsou božské
