Vary jsou náš domov, shodují se podnikatelé z východu

Rušná ruská města vyměnili za klidné prostředí Karlových Varů. Lázně považují za svůj domov, ve kterém trvale žijí a úspěšně podnikají.

Do Karlových Varů přijeli většinou jako turisté. Město je ale natolik uchvátilo, že v něm zůstali natrvalo. Podnikatelé ze zemí bývalého Sovětského svazu nyní řídí ekonomickou prosperitu lázní, které si před lety coby svůj nový domov zamilovali. Sedmička představuje tři z nich.

Jakov Frenkel: Mám tady svou knihovnu

„Karlovy Vary jsou mým domovem od doby, co jsem si sem převezl svou knihovnu,“ usmívá se Jakov Frenkel, generální ředitel společnosti Eden Group, která provozuje síť karlovarských hotelů. Řídí například Zámecké lázně či jeden z nejluxusnějších hotelů Carlsbad Plaza. Pro Eden Group pracují necelé tři stovky lidí, hlavně z lázeňského města a okolí. Jakov Frenkel , který v Čechách žije už patnáct let, prý v poslední době uvažuje o podnikání v Itálii. Pokud by měl příležitost, nebránil by se ani Švýcarsku. Nouzi o pracovní příležitosti rozhodně nemá, poslední mu přišla na provozování hotelu v Tel Avivu a Chorvatsku. „Byznys je internacionální. A je o příležitosti,“ myslí si. Kdyby jeden ze zdejších nejvýznamnějších podnikatelů nezačal pracovat v Karlových Varech, dost možná by nyní řídil hotely v Kanadě.
„Měl jsem v plánu se do Kanady přestěhovat. Pak jsem ale na tři dny navštívil Čechy a zalíbilo se mi tu. Jsou zemí, která má pro mě bližší mentalitu, tradice a kulturu, než Kanada,“ říká Frenkl, který pro boj s ekonomickou krizí zvolil úplně jinou strategii, než mnozí jiní podnikatelé. Podle něj sice stále trvá, objevují se však náznaky zlepšení. „Nemohu říct, že by nás krize nezasáhla, ale zatím to nebylo nic dramatického. Na rozdíl od ostatních kolegů jsme na ni šli úplně jinak. Loni jsme zvýšili ceny, zatímco je ostatní snižovali,“ říká Frenkel.
Eden Group však nepropustila ani jednoho zaměstnance a na výplatní pásce ji pocítili pouze ti, jejichž prémie se odvíjejí od ekonomických výsledků. Ceny za lázeňské pobyty přitom společnost zvýšila celkem rapidně, o pětadvacet procent. Frenkel je ohledně trvání krize daleko optimističtější, než někteří prognostici. Ačkoli odhady nedělá rád, nemyslí si, že potrvá desítky let, ale maximálně tři.
Člověk, který chce podle Frenkla v Karlových Varech stavět nebo rekonstruovat, by se podle něj měl obrnit neskutečnou trpělivostí. Ačkoli jemu prý občas dochází, lázeňské město má evidentně velmi rád.

Oleg Chodusov: Měl jsem jen jedno tričko

Dvacet let žije v Karlových Varech Oleg Chodusov, který před svým příchodem zastával v Rusku významnou funkci. Nikoli však jako podnikatel, ale jako zaměstnanec. Prvních šest let v lázeňském městě strávil jako učitel na karlovarském gymnáziu, pak vyhrál výběrové řízení na funkci ředitele cestovní kanceláře, které vypsal úřad prezidenta republiky Tatarstán. Od roku 1999 pracuje jako jednatel Hotelu Ulrika. Kromě toho podniká v cestovním ruchu. „V Karlových Varech jsem začínal doslova od nuly. Během cesty z Moskvy mi totiž ukradli všechny věci. Měl jsem na sobě akorát jedno tričko,“ směje se Chodusov. Mezi podnikáním v Moskvě a Karlových Varech je podle něj velký rozdíl. Především kvůli menšímu riziku podnikání a jednodušší komunikaci s úřady. Hotel, který řídí, v současné době zaměstnává kolem sedmdesáti místních lidí, v jeho vlastní cestovní kanceláři jich pracuje další dvanáct. Chodusov do Čech už patnáct let přiváží hosty z Ruska, Německa a Izraele. Pokud má zhodnotit současný ekonomický vývoj, tvrdí, že krize se Ulriky jako čtyřhvězdičkového hotelu dotkla a trvala asi rok. Nyní ale ustupuje. „Krize nás nakonec donutila, abychom se začali orientovat na německou klientelu. Němci ale nikdy nebyli naší zájmovou skupinou, protože jsou zvyklí na nižší ceny,“ říká Chodusov. Vedení hotelu jejich požadavky vyřešilo tak, že jim nabízí méně procedur a levnější pokoje.

Asmat Šanava: Příroda jako v Gruzii

Pravou gruzínskou pohostinnost nabízí ve své restauraci už dvanáctým rokem Asmat Šanava, která do Karlových Varů přijela poprvé se svým manželem v roce 1996 jako turistka. Předtím žila v Rusku. „Je tady stejná příroda, jako v Gruzii,“ hodnotí paní Asmat Karlovy Vary. Během dvanácti let, co vlastní Gruzínskou restauraci, si vybudovala stálou klientelu, která se k ní ráda vrací. „Restaurace není můj byznys. Od té doby, co mi zemřel manžel, je to můj koníček,“ říká podnikatelka, kterou zákazníci oslovují zásadně křestním jménem. Zaměstnává pouze Čechy a je jí úplně jedno, kdo do restaurace zavítá. „Hlavní je, aby se tu hosté cítili dobře a dostali všechno, co ke gruzínské kuchyni patří,“ říká Šanava. Svou největší podnikatelskou výhodu vidí v tom, že jí dům s restaurací patří a nemusí platit nájem. „Dokud budou téct v Karlových Varech prameny, budou se sem jezdit léčit hodní lidé. My jim nabídneme dobrou gruzínskou kuchyni, ať krize je, nebo není,“ hodnotí situaci.