Když Martin Doktor získal před čtrnácti lety na olympijských hrách v Atlantě dvě zlaté medaile v rychlostní kanoistice, ještě ani neseděli před televizí.
V té době chodili do školky a hráli si s ostatními dětmi. Jenže netrvalo dlouho a v sedmi letech už všichni seděli v lodích. Na klidné vodě dělali první tempa a posunovali se dopředu.
Zuzana Šerá a bratři Vojtěch a Jan Dlouhých. Studenti Gymnázia olympijských nadějí v Českých Budějovicích a členové kanoistického klubu v Týně nad Vltavou přivezli z juniorského mistrovství světa v maratonu medaile ze španělského Banyoles. Zatímco první dva jsou absolutními vítězi v maratonu, Jan Dlouhý získal na deblkánoi bronzovou medaili.
„Je to obrovský úspěch českých sportovců, který se povedl po několika letech,“ říká jeden z jejich trenérů Petr Plaňanský.
Vojtěch Dlouhý
Sedmnáct kilometrů měří trať maratonského závodu, na kterém slavil brzy osmnáctiletý Vojtěch Dlouhý svůj zatím životní úspěch – zlatou medaili z mistrovství světa. „Do té doby jsem nějaké úspěchy měl, ale vždy to byla místa do první desítky,“ popisuje rodák z Týna nad Vltavou, kde se také poprvé s kanoistikou setkal.
Se začátkem školní docházky sedl poprvé do lodě a začal pádlovat. Bylo to pod vedením trenéra Oty Černého.
Kanoistika je pro malého kluka zvláštní sport. Vojtěch Dlouhý se k němu dostal přes svou o dva roky starší sestru, která závodně jezdila na klidné vodě. Na rozdíl od svých bratrů už ale skončila.
V dětství hrával basketbal nebo baseball. Přes zimu ho lidé mohou potkat v halách po jižních Čechách na florbalových turnajích, což je jeho doplňkový sport. „Kanoistika je ale nejlepší,“ pousměje se. Jiný vodní sport nikdy nezkoušel. Ani divoká voda ho nezlákala.
K vodě táhne mladého sportovce především dobrá parta. Ostatně jinou odpověď člověk nedostane od žádného dalšího příznivce jakýchkoli vodních sportů. „Jinak je to především velká dřina,“ uznává Dlouhý. Kolikrát si říká, že už ho to nebaví a že už na trénink nechce. „Ale jde o to se přemoci a pak přijdou i výsledky,“ dodává.
Odměnou za velkou námahu je pak pro něj právě získaný titul. Mládežnický reprezentant plánuje dostat se v příštím roce se svým parťákem Vojtěchem Rusem na mistrovství Evropy do třiadvaceti let a trochu pošilhává i po mistrovství světa, které je nominačním závodem pro olympijské hry.
Jan Dlouhý
„Jsem starší o pět minut než brácha,“ usmívá se Jan Dlouhý. S bratrem Vojtěchem jsou dvojčata. Společně začali s kanoistikou a teď sbírají úspěchy. Ovšem to už jde každý vlastní cestou.
Na rozdíl od Vojtěcha, který získal zlatou medaili na singlkánoi, si Jan Dlouhý dojel pro bronz se svým pardubickým parťákem Jakubem Březinou. „Dřív jsme jezdili s bráchou spolu, ale moc nám to nešlo,“ dodává ještě Vojtěch.
Oba začali na kajaku, ale už v žákovských kategoriích přestupovali na kánoi. „Pro kluky to je lepší a taky to bylo po vzoru Martina Doktora,“ přiznává Jan Dlouhý.
Při závodě ve Španělsku jel Jan Dlouhý na deblkánoi vzadu. Byl kormidelníkem lodě, který má větší zodpovědnost, protože hlídá směr a při obrátkách musí dohlédnout i na to, aby loď nepodjela bójku.
„Kanoistika je výplň mého volného času,“ přiznává mladík, který na ní má rád úplně všechno. Cení si třeba letošního prvního i druhého místa v závodech světového poháru. Jezdí tratě jednotlivců i dvojic a nerozlišuje, co je lepší a horší. „Jednou se povede něco mezi jednotlivci a jindy zase ve dvojicích,“ krčí rameny.
Maraton, ve kterém získal bronzovou medaili, mu vyhovuje možná víc než ostatní tratě. Na kratších sprinterských, které jsou jen na pár stech metrech nebo pár kilometrech, se mu tolik nedaří. „Jsem spíš vytrvalostní typ,“ vysvětluje.
Po sezoně si užívá volno, ale už přemýšlí nad dalším ročníkem, kdy by se chtěl dostat do reprezentace do třiadvaceti let. Spolu s bratrem je trénuje v Týně nad Vltavou kouč Miloš Řezníček a především jemu oba vděčí za své současné úspěchy.
Zuzana Šerá
Zdálo by se, že rychlostní kanoistika je sport hlavně pro silné chlapy. Osmnáctiletá Zuzana Šerá dokazuje, že to tak není. Rodačka z Olomouce, která se do Týna nad Vltavou přestěhovala jen před pár lety, je příkladem toho, že i ženy mohou získávat úspěchy v této sportovní disciplíně.
„Se zlatou medailí jsem hodně spokojená, protože jsem podobné výsledky zatím neměla,“ pochvaluje si. V minulém roce byla čtvrtá na evropském šampionátu a pátá na světovém jako členka čtyřkajaku.
Kanoistiku dělá od druhé třídy základní školy. „Dostala jsem se k tomu přes tátu, který jezdil. Sice to bylo bez úspěchu, ale jezdil,“ pousměje se. Co ji na kanoistice nejvíc baví?
„To moc nevím. Vodu ráda nemám,“ směje se dál. Pak ale zvážní. Ráda pádluje a vlastně ji tenhle sport baví celkově. Jeho atmosféra i kolegové závodníci a soupeři.
Jako malá začínala s házenou, ale rodiče jí řekli, ať dělá jen jeden sport a nemíchá to s jinými. Rozhodla rodinná tradice. V té době už totiž tři roky jezdila.
Kanoistika je hlavně odříkání a program Zuzany Šeré to jen dokládá. Trénuje dvoufázově ve škole a pak znovu o víkendech i třífázově. „Pak je tam hromada soustředění. Pořád jsme někde,“ dodává.
Zuzana Šerá by mohla být v příštích letech také českou nadějí pro olympiádu. S parťačkou Radkou Valíkovou, která se kvůli ní přesunula na jih Čech z Pardubic, se připravují na závody ve dvoukajaku žen. Pokud jim to spolu půjde, chtěly by se do Londýna podívat.
„Zatím jsem ještě mezi ženami nejela jediný závod, takže neodhadnu, jak mi to půjde,“ vysvětluje. Ale konfrontaci se juniorská mistryně světa, která letos získala na republikovém mistrovství pět zlatých a tři stříbrné medaile a druhá byla jen v závodě na dvě stě metrů, nevyhne. „Úspěchy jakž takž mám,“ dodává skromně dívka, která se může pyšnit osmi tuzemskými a jednou světovou medailí.
Medailisté z klidné vody:
Zuzana Šerá:*
Osmnáctiletá závodnice z Týna nad Vltavou se na mistrovství Evropy v Moskvě dostala do semifinále. Je pětinásobnou mistryní Česka na různých tratích z letošního roku a mistryní světa v maratonu.
Vojtěch Dlouhý:
Sedmnáctiletý závodník z Týna nad Vltavou je dvojnásobným mistrem republiky na delších tratích a mistrem světa v maratonu.
Jan Dlouhý:**
Sedmnáctiletý závodník z Týna nad Vltavou je vítězem světového poháru v maratonu na deblkanoi, mistrem Česka v maratonu na deblkanoi a bronzovým medailistou z mistrovství světa na deblkanoii.
