Záhadná do dřeva vytesaná postava nalezená v sibiřské bažině je silně podobná modlám a umění z tisíce kilometrů vzdálené Göbekli Tepe v jihovýchodním Turecku.
Na sklonku poslední doby ledové, kdy stáda mamutů pobíhala po pláních a kdy šavlozubí lvi vládli potravnímu řetězci, neznámý kmen lidí obývající Sibiř porazil vzrostlý modřín a z jeho kmene vytesal člověku se podobající postavu.
K čemu výtvor sloužil, není známo. Vědci nicméně díky přesnější radiokarbonové metodě datování nyní vědí, že se tak stalo minimálně před 11 600 lety, tedy v době raného holocénu.
Takzvaný Šigirský idol je tak oficiálně více než dvakrát starší než velké pyramidy v Gíze a téměř čtyřikrát starší než anglický Stonehenge, píší archeologové z univerzity v Cambridge, kteří se jali přezkoumat původní výsledky datování stáří sochy.
Idol byl nalezen už v roce 1894. Byl roztříštěn na mnoho částí, a proto byl do své původní výšky 5,3 metru zkompletován až v roce 1914.
Poté se ale v ruských muzeích několik jeho částí ztratilo. Sverdlovské oblastní muzeum tak nyní vystavuje pouze jeho 3,4 metru vysoký segment. K přezkoumání původního datování stáří sochy vědce vedlo to, že původní testy byly provedeny jen za pomoci dvou úlomků sochy, starší metody radiouhlíkové datace jsou pak obecně známé svojí nepřesností.
Revize testů tak stáří sochy posunula o zhruba 1800 let. Vědci v časopisu Antiquity tvrdí, že tento posun je nutné opět zakomponovat do kontextu soudobého prehistorického umění a symboliky kultury sběračů a lovců v raném holocénu, obzvláště pak v souvislosti s tureckým nalezištěm Göbekli Tepe.
Právě tam byl v minulosti nalezen jednak zhruba 12 tisíc let starý piktogram, nejstarší na světě, druhak také několik Šigirskému idolu velmi podobných soch. Vědci se domnívali, že z Göbekli Tepe se jejich vytváření postupně rozšířilo do zbylých oblastí.
Podle aktuální datace stáří však musely tyto symboly vzniknout takřka souběžně, byť jihovýchodní Anatolii, kde se Göbekli Tepe nachází, a východní úpatí středního Uralu, kde je Šigirské rašeliniště, dělí tisíce kilometrů. Jak je to možné, je pro vědce stále záhadou.