Trochu jako příbytek pro malé hobity vypadá místo, kde na svět přichází liberecké kvasnicové pivo Vendelín. Malý domek s dřevěným obležením, napasovaný do stráně za zahradou.
Dříve to bývala jen kůlna a sklípek, teď je to rodinný minipivovar. Nejznámější z domácích pivovarů v Liberci a okolí.
V zahradě vedle minipivovaru se dá každý den od odpoledne až do večera posedět. Pod slunečníkem, pod zastřešenou terasou, jen tak u plotu nebo na lavici v horní části zahrady, odkud je parádní rozhled na všechno dole.
Teď v létě se tam v hojné míře „na jedno“ zastavují především cyklisté, putující klidnější „lukášovskou“ cestou mezi Libercem a Jabloncem. „Jezdí k nám ale lidé i z daleka. I z Anglie či USA,“ říká majitel minipivovaru s pohádkovým jménem Vendelín Krkoška (na snímku vlevo).
Ostatně před dvěma lety napsal o pivu Vendelín – jméno dostalo po svém „vynálezci“ – i proslulý britský list The Times. Ten doporučil svým čtenářům, ať navštíví Liberec, neboť kvůli pivu Vendelín se to prý vyplatí.
Timesy zařadily malý pivovar a jeho pivo Vendelín na čtvrté místo v tabulce nejlepších piv v Česku.
Voní po meruňkách
„Výsledný elixír na začátku voní po meruňkách, je extrémně málo nasycený a cukernatý, na konci chutná po ovoci,“ napsal o Vendelínovi autor článku v The Times, kterým byl Ewan Rail, autor knihy Good Beer Guide Prague And Czech Republic.
Krkoška bere anglické doporučení s rezervou. „Oni jsou z našeho piva hned vyplašení,“ říká.
Světová sláva piva Vendelín ale opravdu není jen nafouknutá bublina. Před časem kvasnicové pivo z Liberce okouzlilo i podnikatele z dalekého Hondurasu. Ti se pak rozhodli: „Takový minipivovar musíme mít i doma!“ A požádali Vendelína Krkošku o pomoc.
A tak v Hondurasu vznikl minipivovar, budovaný podle vzoru toho libereckého. Krkoška jim připravil technologii a zacvičil tam sládka. A pivo Vendelín, i když pod jiným názvem, teď hltají i latinskoameričtí štamgasti. „Mají dobré pivo, běží jim to tam dobře,“ zhodnotil Krkoška svoji zahraniční výpomoc.
Už z toho je jasné, že pohádkové má nejen jméno. Celý jeho příběh je trochu nadpřirozený, jakoby opsaný z nějakého hollywoodského scénáře.
Dvaatřicet let den co den pracoval ve velkém pivovaru ve Vratislavicích. Jenže na konci devadesátých let pivovar najednou zavřeli a Krkoška byl bez práce. Tak si vybudoval svůj vlastní minipivovar.
Je jeho majitelem i jediným zaměstnancem. „Jsem nejen vařič, ale taky sládek, štokař, spilečný, sklepák nebo tankomyč.“
Jeho žena se pak stará o hosty, kteří ke Krkoškům dorazí. Stáčí jim světlou a tmavou dvanáctku. Z centra Liberce je to sem patnáct minut autobusem MHD. Do zastávky Kadlická. Ale pozor na to, zastávka je jen na znamení!
Do dalšího minipivovaru je to z Liberce pěkná štreka. Ale výroba piva se dá v harrachovském pivovaru firmy Novosad a syn sledovat doslova „v přímém přenosu“, takže cestovat až sem se určitě vyplatí.
Tamní minipivovar je totiž součástí restaurace, takže sládka při práci tu často obklopují turisté s fotoaparáty, další ho jen sledují a rovnou popíjejí nebo zrovna zakusují třeba svíčkovou.
Vaří pracovní pivo
„Bereme neupravenou vodu z pramene po hraběti Harrachovi a hlavně nefiltrujeme a nepasterizujeme,“ vyjmenovává hlavní devizi svého piva majitel minipivovaru František Novosad.
Harrachovští mají jednu specialitu. Takzvané pracovní pivo. Hlavním provozem celého areálu totiž byla a je sklárna. A na huti u rozžhavených pecí bývá sklářům pořádné horko a musí se zchladit. A na to mají právě pracovní pivo, které je jenom osmistupňové a nelze se jím tedy jen tak lehce opít.
Tahle harrachovská „Huťská osmička“, jak se pivo oficiálně jmenuje, má ale aktuálně za sebou velký úspěch. „Z legrace jsme ji letos přihlásili v soutěži o nejlepší pivo mezi desítky. Jen v téhle kategorii soutěžilo čtyřiatřicet pivovarů. A my jsme to vyhráli,“ pochvaluje si Novosad. Takže nejlepší českou desítkou je osmička.
Pivo se přitom v Harrachově vaří teprve od roku 2002. Inspirací se Františku Novosadovi stala jeho cesta po Jihoafrické republice. „Brouzdal jsem tam po přístavních krčmách a všiml jsem si, že v každé větší z nich mají jiné pivo. Pak mi vysvětlili, že všude si vaří svoje vlastní pivo. Všechna ta piva byla špatná, ale inspirovalo mě to,“ přiznává Novosad.
Měl obavu, že jeho harrachovskou sklárnu by mohly v budoucnu potkat problémy, až o české sklo nebude takový zájem. „Po pádu libereckého Skloexportu jsem tušil, že taková doba nastane. Tak jsem se začal starat. A po zkušenosti z Jihoafrické republiky mě napadlo, že českému sklu pomůžu českým pivem,“ říká.
Kvůli svému snu mít vlastní pivo se pak Novosad, vystudovaný právník, vyučil sládkem a sám dodnes občas tuhle funkci zastává. Kromě pracovního piva v Harrachově vaší ještě světlý ležák František a tmavý ležák Čerťák.
A daří se. Zatímco sesterské sklárně objemově výroba spíš klesá, piva vaří firma Novosad a syn rok od roku víc. „Máme obrovský meziroční nárůst dvacet až pětadvacet procent. Za loňský rok jsme uvařili 122 tisíc litrů piva,“ dodává šéf podniku.
Mají i pivní lázně
Jeho minipivovar má kromě pracovního piva ještě jednu zvláštnost. Před dvěma lety tu otevřeli pivní lázně. „Nestojí se na ně zrovna velké fronty, ale funguje to. Měsíčně lázně navštíví dvě stě až dvě stě padesát lidí. A ačkoli pivo patří víc k chlapům, do pivních lázní chodí především ženy. A potěšující je, že opakovaně,“ dodal šéf sklárny, pivovaru i lázní František Novosad.
Nejstarším domácím pivovarem v Liberci býval minipivovar U Vozků, který se nacházel v areálu hotelu U Jezírka. Slavnostně byl otevřen v prosinci roku 1995.
Vařilo se tu také kvasnicové pivo, oblíbená Vozkova dvanáctka, kterou se zásobovala hotelová restaurace a vlastní pivnice. Šéf hotelu U Jezírka František Vozka ale v roce 2003 výrobu piva ukončil.
