Muži v šedivých mundúrech působili zprvu skoro zaraženě. Na koncert kapely Chinaski přišli minulé úterý jen ti, kteří akceptovali blesky fotoaparátů. Snad i proto se „kulturák“ pankrácké věznice zaplnil jen z poloviny. S přibývajícími tóny se asi stovka posluchačů začala rozehřívat. Nohy v pantoflích podupávaly do rytmu a ruce vylétly do vzduchu. Zástupce médií v sále už nikdo nevnímal.
Pankrác poznali Kulínský, Opočenský…
„Seš dobréééj,“ vykřikl kdosi z posluchačů na Luboše Mydláře, jehož vězeňská kapela Léthé vystoupila v roli předskokana. Bývalý bubeník naučil jednoho spoluvězně na basu, druhého na bicí. Sám přesedlal na kytaru a za mřížemi už dokonce natočili tři alba.
Právě kamarádství Mydláře, který je ve věznici za ekonomický delikt, s lídrem kapely Chinaski Michalem Malátným stálo za hudebním dárkem ke 120. jubileu věznice. „Ve vězení jsme ještě nehráli, a tak jsem z toho trošku nervózní,“ řekl Malátný před zahájením padesátiminutové produkce. I když kapela plánovala pro netradiční publikum tvrdší repertoár, nakonec sklidily aplaus i Klára nebo Tabáček.
Dějiště vystoupení, rozlehlá místnost s vysokým stropem, bývala až do padesátých let minulého století kaplí, v níž se střídaly katolické a evangelické bohoslužby. Teď je z ní víceúčelový kulturní sál a současně tělocvična, kam si odsouzení chodí zahrát třeba fotbálek.
„Život za mřížemi dnes vypadá jinak, než jak ho známe z akčních filmů o trestancích. Současní darebáci se mají líp. Ubralo se na někdejší vojenské strohosti,“ podotkl před začátkem hudební produkce zástupce vedoucího oddělení vězeňské stráže Miroslav Kufa. Na Pankráci slouží už jedenáct let, takže může srovnávat. Podle něj je na čase trend, směřující k benevolenci, zastavit. „Nerad bych se dožil chvíle, kdy se o vězních bude mluvit jako o klientech,“ dodal Kufa.
Bývalo tam chmurné dějiště poprav
Mezi nedávnými obyvateli pankrácké věznice se „zaskvěla“ jména jako sbormistr Bohumil Kulínský, sochař Pavel Opočenský nebo podnikatel Radovan Krejčíř.
Zařízení má pohnutou minulost. Moderní objekt s centrálním vytápěním byl postavený během čtyř let jako CK trestnice. První odsouzení tam přišli v září 1889. Za druhé světové války na Pankráci sídlila vyšetřovací vazba gestapa. Od roku 1943 tam pod gilotinou v takzvané sekyrárně skončilo 1075 lidí.
„Němci pak gilotinu rozebrali a svrhli z Karlova mostu do Vltavy, aby zahladili stopy. Zatčení dozorci se ale nakonec přiznali a potápěč smrticí nástroj z vody vylovil. Dnes je k vidění na původním místě v popravčí místnosti, která je součástí památníku Pankrác,“ vysvětlil vedoucí kabinetu dokumentace a historie Vězeňské služby Aleš Kýr.
Po válce byli ve věznici věšení váleční zločinci, například Karl Hermann Frank, v padesátých letech političtí vězni v čele s Miladou Horákovou.
Sérii usmrcených lidí uzavřel v únoru roku 1989 pětinásobný vrah Vladimír Lulek, poté byl trest smrti v tuzemsku zrušen.
Odsouzení dělají třeba i sanitáře
Za mřížemi pankrácké věznice je nyní něco přes čtyři sta obviněných a více než pět set odsouzených. Ti většinou pracují v provozech zajišťujících chod zařízení. Například v kuchyni, údržbě či v prádelně. Odsouzení, kteří k tomu mají odborné předpoklady, se mohou uplatnit v kovovýrobě nebo tiskárně.
„Ve věznici máme i nemocnici s poliklinikou, což představuje určité specifikum oproti ostatním zařízením. Tam pracuje přes dvacet odsouzených, většinou na pozici sanitář,“ řekl ředitel věznice Radek Kutiš.
Podle něj se zaměstnanost nyní pohybuje mezi třiaosmdesáti až devadesáti procenty. Vedení se snaží tento stav udržet i vzdor ekonomické krizi.
O věznici natáčejí videodokument
K výročí založení vazební věznice vyjde první ucelená publikace, která mapuje historii i současnost. Dalším ojedinělým projektem je připravovaný videodokument. Ze slavnostního večera, který se uskuteční 29. října v zotavovně Praha-Květnice, si odnese několik zaměstnanců věznice vyznamenání.
„Na můj návrh jim udělil generální ředitel Vězeňské služby medaili Za věrnou službu,“ doplnil ředitel Kutiš.
