Málokterý dům zaplnil tolik stránek novinového papíru či minut v televizním zpravodajství jako vila stojící poblíž pardubického parku Na špici. Kauza domu Miloše Holečka, který vyrostl bez stavebního povolení, se táhne už několik let a pravidelně o ní informoval i týdeník Sedmička. Spor dospěl do závěrečné fáze, stavební úřad vydal rozhodnutí o demolici. Holeček ale stále doufá, že se mu podaří vilu zachránit. „Věřím, že ještě existuje nějaké konstruktivní řešení. Ten dům má hodnotu našeho života,“ říká Holeček v rozhovoru pro týdeník Sedmička.
Jak je to teď s demolicí?
Dostali jsme exekuční výzvu na odstranění stavby, a když jsme městu řekli, že jejich neodsouhlasené stavby také dál nepovolíme, vyhrožují nám milionovými pokutami. Jsme zoufalí. Prezentují nás jako narušitele zákona, ale byli jsme uvedeni v omyl.
Co teď chcete dělat? Existuje i nějaké konstruktivní řešení?
Takové řešení máme. Víme, že jsme také udělali chybu. Ten svůj díl chceme napravit a to tak, aby výsledek byl i ve prospěch potřebných obyvatel Pardubic. Vždyť ten náš pozemek ničemu a nikomu nevadí, i z územního plánu je vidět, že je to cípek země zasazený mezi další domy a stavby, které jsou podobné a problémy nemají.
Můžete být konkrétnější?
Považujeme za korektní, abychom nejdříve řešení projednali s městem. V územním plánu to zanedlouho má být tak jako tak stavební parcela. Snad můžu trochu odtajnit to, že by dům mohl sloužit nějakým veřejně prospěšným účelům. Například jako ukázka, jak se dají využívat moderní ekologické technologie, nebo by jeho část mohla nějakým způsobem sloužit třeba dětem.
Váš dům se stal středem zájmu médií už před lety, protože vyrostl bez stavebního povolení. Jak vůbec k této situaci došlo?
Představitelé Pardubic se na nás mnohokrát obrátili se žádostí o pomoc při řešení různých nemovitostí a staveb. Vždy chtěli, abychom směnili nějaký pozemek, nebo jinak umožnili uskutečnění městských zájmů a investic. Vždy jsme vyhověli, i když nám to způsobovalo spíš jen problémy. Takto jsme směnou, vlastně vynuceně, získali pozemek 507/2, na kterém stojí tahle vila. Když jsme městu pomohli, dostali jsme slib, že tento pozemek v územním plánu funkčním využitím upraví tak, aby byl vhodný pro naši stavbu. Jinak bychom směnu logicky neudělali. Pochopitelně jsme v dobré víře přijali přísliby, že stejně jako s naší pomocí město řeší svoje stavby, povolí i tu naši, když navíc situaci způsobilo. Všichni by měli dostat stejnou možnost.
V čem jste tedy tehdy městu vyšel vstříc?
V roce 1996 jsem jako spoluvlastník koupil katastrální parcelu 1402. Na části pozemku vzniklo dětské hřiště a komunikace. V roce 1997 jsme s městem na jeho žádost tuto parcelu směnili za sousední 507/2 se slibem, že bude funkčně určena jako předměstské bydlení. Stejně jako okolí, nešlo o nic výjimečného jen pro nás. V novém územním plánu však představitelé města svůj slib nesplnili, předměstské bydlení vytvořili jen asi na třetině parcely. Na zbytek umístili takzvanou levobřežní komunikaci a pás izolační zeleně.
To je už patnáct let. Za tu dobu se nic nezměnilo?
V roce 2006 od nás chtělo město odkoupit pozemky na pravém břehu Labe. Souhlasili jsme za podmínky, že splní slib a dojde k nápravě na parcele, kde nyní stojí dům. My jsme dohodu splnili, město ne. O rok později město žádalo další prodej pozemků na levém břehu Labe, opět jsme žádali splnění dohody ohledně našeho pozemku. Tehdejší náměstek primátora slíbil, že město dohodu dodrží a náš pozemek bude logicky navazovat na okolní bydlení předměstské. Je na to řada svědků, stejně jako ve všech ostatních případech. Město svůj slib opět nesplnilo, my ano. To samé se opakovalo, když od nás chtěl Městský rozvojový fond pozemky související s pasáží, která se nyní opravuje. V minulosti jsme mnohokrát městu vyšli vstříc v řešení, kdy na našich pozemcích stály černé stavby města. Magistrát by se tedy měl vůči nám zachovat stejně a také nám pomoci s dodatečným povolením naší stavby. Čekáme patnáct let. Co více jsme měli udělat?
Takže když se pokusím to shrnout, dostal jste příslib, že za pomoc městu můžete postavit stavbu na pozemku, který s vámi město směnilo. Je to tak?
Přesně tak. Nejsme ani zbohatlíci, ani zpupní podnikatelé, kteří si ve městě dělají, co chtějí. Můj velký vzor je právě město, neudělali jsme nic, než uvěřili slibům a postupovali stejně jako pardubický magistrát. Vyšel jsem z ničeho, celý život jsem pracoval jako opravář televizorů, celá rodina léta spořila a odříkala si.
Berete jednání úřadů jako křivdu?
Mě a celou rodinu situace zničila. Dům má hodnotu našeho celého života, všeho, co máme a plánujeme jako odkaz dětem. Každý den nás připravuje o peníze, způsobuje nám újmu a duševní trýzeň. S manželkou jsme v péči psychiatra, hlídají nás kvůli depresím a obavám o náš život. Když nás magistrát prosil o různou pomoc, říkali nám, že musí stavět načerno, že by stavby jinak nestály. Že nemohou čekat, protože by přišli o mnohamilionové investice. A co já? Čekali jsme patnáct let. Všechny požadavky jsme městu splnili. Kolik let nám v našem věku zbývá?
Máte nějaké reakce od lidí? Třeba od sousedů či známých?
Spoustu. Až jsme dojatí. Lidé mě znají, nabízejí podporu, prý připravují petici proti postupům města, chtějí se podělit s vlastními problémy s radnicí a dalšími úřady. Pár lidí se zeptalo, jak jsem k těm pozemkům přišel, to jsem vysvětlil, vždyť je to celoživotní dřina.
A jak jste k nim tedy přišel?
Většina z nich byla takzvané pole-role, takže jejich pořizovací hodnota nebyla nijak vysoká. Některé jsem koupil od restituentů.
Poblíž sporné stavby jsou zahrádkářské kolonie. Jednal jste také se svazem zahrádkářů, kterému patří?
Přímo se zahrádkami nesousedíme. Ale pravda je, že na přírodu a ochranu krajiny velice dbáme. Vždyť zde žijí i chránění živočichové. To jsme zjistili, když jsme stavbu dokončili, protože máme různé zvířecí návštěvy. Dům je ostatně ekologický.
Co to znamená, že je ekologický? A je ještě v něčem výjimečný?
Je velice výjimečný. Stavěl jsem ho vlastníma rukama s rodinou více než tři roky. Je to ukázka, jak stavět ekologicky a uspořit náklady a energie, nejen při stavbě, ale po celou dobu jejího užívání. Cílem je, aby celý objekt byl nezávislý na ostatních zdrojích a potřebné energie získal z vlastních zdrojů. Zateplení celé stavby, střech, podlah a základů odpovídá takzvanému pasivnímu domu. Rovná střecha je připravená na osazení větrné turbiny, fotovoltaických panelů i solárních panelů. Speciální zasklení v největší místnosti funguje jako dokonalá klimatizace. A tak bych mohl pokračovat.
Vraťme se ke kauze. Stavěl jste ještě v jiném případě bez stavebního povolení?
Mluví se například o parkovišti za pasáží. Ne, samozřejmě nestavěl. Na parkoviště jsem měl řádné stavební povolení.
Naznačil jste, že jednáte o dalších pozemcích, které vlastníte a magistrát je v budoucnu chce využít. Můžete být konkrétní?
Víme, že město bude naše pozemky potřebovat při výstavbě obchvatu, dalších protipovodňových opatření, cyklostezek a jiných staveb. Není dořešené užívání pozemků pro stavbu pasáže. Pokud to dobře nedopadne s kauzou tohoto pozemku, stávající ani jiné stavby již nemůžeme umožnit. Dohody se musí dodržovat oboustranně.
Jak to, že vlastníte tolik pozemků, které bude potřebovat město kvůli veřejným stavbám? Nebyla to od vás spekulace?
Samozřejmě jsem kupoval především pozemky, u nichž jsem předpokládal další využití. Na tom přece není nic špatného.
Je možné, že kvůli vašemu domu dojde k dalším soudům a podobně?
Dům jsme stavěli hlavně svépomocí několik let. Přitom jsme stavebnímu úřadu oznamovali dílčí části stavby, okna, střechu. Nikdy jsme nedostali zápornou odpověď. Tím jsme byli také uvedení v omyl, žili jsme v přesvědčení, že dohody platí. Mám Pardubice rád, pomáhal jsem je rozvíjet i na vlastní úkor, to mi nikdo nemůže upřít. Ale bránit se křivému obrazu a nařčení musíme. Obrátíme se na Evropskou komisi, aby nechala prověřit všechny evropské dotace v Pardubicích. Měl by se udělat audit všech staveb v Pardubicích v posledních letech, včetně připravovaných i probíhajících. Obracíme se také na významné odborné instituce a lidskoprávní organizace, naše i mezinárodní, se žádostí o pomoc.
MILOŠ HOLEČEK
• Narodil se 3. února 1958.
• Vystudoval střední elektrotechnickou školu.
• Založil firmu na opravu televizorů.
• Pronajímá nemovitosti.
• Manželka Alžběta se stará o domácnost. Mají dvě dcery a půlročního vnuka.
