Jak se vám ve vile po dědečkovi žije?
Čtyřicet let sem nikdo neinvestoval. Postupně dům opravujeme. S manželkou dojíždíme za prací do Prahy a čas na běžnou provozní činnost a údržbu se zrovna teď, na podzim, bohužel dost krátí.
Čemu říkáte provozní činnost?
Přijedu z práce a nejdřív zatopím. Plyn tady není, topíme dřevem, které samozřejmě musím nařezat a naštípat. V létě je hodně práce v rozlehlé zahradě. V tom strmém svahu se zahradní traktůrek nechytá, takže běhám za sekačkou pěkně po svých. A k tomu rekonstrukce. Jde to pomalu, ale stavíme na poctivých základech.
Není to příliš velký skok z vašeho předchozího bydlení na pražských Vinohradech?
Jezdili jsme sem už na víkendy jako na chalupu a v Berouně se nám moc líbí. Skvělé město, výborní lidé. Jsme tu s manželkou šťastní.
Jaké máte s domem plány?
Samozřejmě tu chceme hlavně spokojeně žít. Opravy a rekonstrukce děláme citlivě k historii domu. Takže máme všude dřevěná okna i dveře. Až se nebudeme muset stydět za to staveniště, budeme si samozřejmě užívat rovněž setkávání s přáteli, při kterých bude také prostor pro vzpomínky na dědečka.
Myslíte na něj často?
Živě ho tu vidím. Jak před domem vysedává s kamarády hudebníky v proutěném zahradním nábytku a užívá si hudebních sedánků. Jak s motykou ve strmé stráni nad domem vlastnoručně kope cestičky. Jsou tam dodnes včetně laviček.
