Vím, že se už nesmím napít
Jitce Adamové se nedaří vztahy s muži. S prvním, s nímž má tři dcery, se stále více rozcházeli v představách o životě. Možná ale, že slabost pro alkohol by se projevila tak jako tak.
„Manžel po revoluci začal podnikat a peníze mu stouply do hlavy. Uměl je vydělat a mě si držel jako ptáčka ve zlaté kleci. Peněz bylo doma dost, já ale musela nechat studia produkce na FAMU. Pak jsem ho přistihla s mou nejbližší kamarádkou v posteli. Těch nevěr bylo víc a já začala pít. Ne, že by mi alkohol chutnal, ale přinášel úlevu,“ ohlíží se pohledná drobná žena k začátkům svého pádu.
Momentálně je na mateřské dovolené s dvouletým Tomášem, kterého má s novým partnerem, a stará se ještě o desetiletou Terezu. Dvacetileté dcery, dvojčata, už jsou z domu.
„Kvartální“ alkoholička
Vždycky hodně snesla, vypila klidně i láhev vína, aniž by na ní okolí něco poznalo. Na mejdanech to ještě šlo, po rozvodu začala pít potají. Doma. V alkoholu Jitka Adamová rozpouštěla stres ze samoty, náhlého nedostatku peněz i starosti kolem dětí.
Tehdy se pustila do dálkového studia vysoké školy ekonomické. „Několikrát jsem přišla opilá i tam, dokonce obhajobu bakalářské práce jsem zvládla v kocovině,“ přiznává žena kajícně.
Činorodost jí zůstala. Dokázala vybudovat ještě obchůdek s biopotravinami. Přitom se den po dni proměňovala v „kvartální“ alkoholičku. Stačil jeden panák, a musela pokračovat. I čtyři dny v kuse. Pak zase třeba dva tři měsíce nic.
Do léčebny přišla namol
Před dvěma lety prodělala Jitka Adamová tříměsíční odvykací kúru v Psychiatrické léčebně v Bohnicích. „Pila jsem pivo, později becherovku a fernet. Vodku až když bylo nejhůř, ta mi vůbec nechutnala. Jednou mě našli sousedé ležet v bezvědomí na chodníku před domem. Nemohla jsem tehdy přežít nějakou hádku s partnerem,“ popisuje třiačtyřicetiletá žena. Ostuda v domě pro ni tak byla posledním impulsem. Takhle už dál žít nešlo. Rozhodla se.
Jednou mě našli sousedé ležet v bezvědomí na chodníku před domem
„Zjistila jsem, že si sama nepomůžu, taky partner naléhal, ať jdu na léčení. Jenže cesta do Bohnic vedla kolem hospody, a tam jako naschvál seděl smutnej pán, který potřeboval rozveselit,“ vzpomíná žena. Před doktorkou Gitou Pekárkovou se proto objevila totálně namol. A dokonce jí navrhla tykání. „Trapas,“ komentuje to dnes Jitka Adamová.
Musela projít detoxikací, následovaly tři měsíce v psychiatrické léčebně. Některé ženy tam ze zoufalství pily pleťové vody s alkoholem nebo parfémy. Párkrát z Bohnic chtěla i utéct.
Abstinuje a chce vytrvat
Po návratu se neubránila recidivě. I když je otec malého Tomáše založen duchovněji než bývalý manžel, třecí plochy se objevily jinde. Ani tento vztah nepřinesl Jitce Adamové spokojenost. S dětmi zůstala sama, zato však našla svůj důvod, proč pití odolat jednou provždy. A už několik měsíců je „čistá“.
„Děti mi jako motivace nestačily. Zjistila jsem, že mi nejvíc pomáhá, když o své závislosti mluvím, předávám své zkušenosti jiným, což mě zároveň nutí vydržet,“ vysvětluje žena.
Její lékařka z bohnické psychiatrické léčebny Gita Pekárková to potvrzuje. „Silná motivace je to nejdůležitější, co pacientům pomáhá pití zvládnout,“ říká lékařka.
Jitka Adamová sní o tom, že se po mateřské dovolené vrhne na práci, která ji bude naplňovat. Bavilo by ji navrhovat zahrady nebo koučink, tedy pomocí různých metod pomáhat lidem se osobně rozvíjet.
„Vím ale, že si mohu plnit přání jen s jednou podmínkou. Už nikdy se nesmím napít,“ dodává žena.
