Do soutěže týdeníku Sedmička Miss servírka a pan číšník ho nominoval jeho nadřízený. Od čtenářů dostal 375 hlasů a zvítězil.
„Řekli jsme si, že to zkusíme a vyšlo to. Ale celé to bylo spíše z recese. Šéf si o soutěži přečetl v novinách a řekl si, proč ne?“ říká šestadvacetiletý Ondřej Černohorský.
Říkali jste o soutěži zákazníkům? Vyzývali jste je, aby hlasovali?
Ano. Také jsme to uveřejňovali na Facebooku. Připouštím, že úspěch jsem trochu čekal. Restaurace Shock je totiž ve městě vyhlášená. Myslím si ale, že vítězství není ani tak moje zásluha, jako spíš zásluha restaurace.
Jak by se měl číšník chovat, aby ho lidé měli rádi a do restaurace se vraceli?
Důležité je, aby se člověk nepřetvařoval a bavil se s lidmi normálně. Já nerozlišuji jednotlivé zákazníky, ke všem se chovám stejně. A také jim na rovinu řeknu, když se mi něco nelíbí.
Je něco, čím vás zákazník spolehlivě rozčílí?
Ne, já se jen tak nerozčílím. Všechno mi jde jedním uchem dovnitř a druhým ven. Neřeším to. Samozřejmě mě ale jednou mrzelo, když mi zákazník řekl, že jsem ho okradl. Nebyla to pravda, ještě se mi pak omlouval. Nebo na mě jednou zákaznice luskla prsty, tak jsem jí slušně vysvětlil, že se to nedělá.
Jak dlouho pracujete v restauraci Shock a kde jste byl předtím?
V Shocku jsem asi tři a půl roku. Od doby, kdy restaurace začala fungovat. Jsem vyučený číšník a za svou praxi jsem prošel asi patnácti podniky. Začínal jsem v Selátku v Rozdělově a pak jsem pracoval buď v Praze, nebo v Kladně. Nikde jinde.
Když vyhrajete celorepublikové kolo soutěže, získáte skútr. Hodil by se vám?
Abych řekl pravdu, ani moc ne. Nemám na něj totiž řidičský průkaz. Nejspíš bych ho nechal k volnému používání v restauraci. Víc bychom s rodinou ocenili druhou výhru, tedy LCD televizor. Vyhrát krajské nebo dokonce celorepublikové kolo ale asi bude složitější než městské. Velké naděje si nedělám.
Co děláte ve volném čase? Máte nějaké koníčky?
Směny jsou v průměru dlouhé patnáct hodin a mám rodinu. Na nic jiného není čas.
Vůbec na nic? Jen do práce a pak domů? Jak staré máte děti?
Mám dvouletou dceru Terezu a další dítě je na cestě. Když máme chvilku, vyrážíme s celou rodinou na chatu, kterou máme na Křivoklátě. Tam pak grilujeme, houbaříme, chodíme na procházky a podobně. Žádné zvláštní koníčky ale opravdu nemám.
Co vás na práci číšníka baví a co naopak ne?
Řeknu to takhle. Tak jako jiné děti sní většinou o tom, že budou v dospělosti popeláři, astronauti, kuchaři nebo třeba herci, já chtěl být vždycky číšníkem. Když jsem byl jako malý v restauraci, díval jsem se, jak tam ti lidé pracují. Líbilo se mi to.
Dovedete si představit, že byste se někdy živil něčím jiným?
Každopádně bych vždycky chtěl pracovat v pohostinství. Nevím, jestli celý život zůstanu číšníkem, ale z práce v restauracích zřejmě nevyjdu.
Když už jsme u toho pohostinství. Umíte vařit?
Sice jsem vyučený kuchař - číšník, ale vařit moc neumím. V restauraci Shock jsem ze začátku v kuchyni trochu pomáhal, ale ne dlouho. Vaření mi moc neříká.
Ani doma? Když si třeba manželka potřebuje odpočinout…
Doma někdy vařím, ale žádnou vlastní specialitu nemám. Když už bych si měl vybrat, docela mě baví grilování.
