Vojzola: Zachytit ten pravý okamžik

Přerovský fotograf světové úrovně vystavuje v Muzeu Komenského.

Skoro padesát velkoformátových sportovních fotografií Jiřího Vojzoly mohou od čtvrtka 12. listopadu vidět návštěvníci přerovského zámku. Přerovský fotograf, který patří k předním představitelům české sportovní reportážní fotografie, letos oslavil šedesát let.

Co vás tak na fotografování fascinuje, že se mu věnujete už asi čtyřicet let? Hlavně neopakovatelnost momentu. Člověk postihne to, co je pravda. Při focení sportu je zvlášť těžké zachytit ten pravý okamžik. S rozvojem digitalizace se bohužel smazávají rozdíly mezi výbornými a průměrnými fotografy.

Proč se specializujete hlavně na focení tenisu? Když jsem v šedesátých a sedmdesátých letech začínal fotit, byl v Přerově sportem číslo jedna tenis. Postupně jsem se vypracoval na specialistu, což je teď kvůli akreditacím nezbytné. Na vrcholné akce se musí fotograf akreditovat tři měsíce předem a ještě prochází přísným výběrem. Existují specializovaní fotografové na jachting nebo golf. Na golfový turnaj PGA Tour někteří čekají třeba deset let. Já jsem se tam dostal jen díky focení pro firmu Nike.

Komu v tenise fandíte? To si nechám pro sebe, ale mám hodně oblíbených objektů. Kdybych fotil metodickou příručku, vyberu Federera. Ale rozvášněného Rogera uvidíte málokdy. Naopak když jdu na zápas Monfilse, Safina nebo Sereny Williamsové, vždycky tam něco zajímavého pro fotografa bude.

Kolik snímků na turnaji nafotíte? Za jeden den asi osm set až devět set záběrů. Na první zahraniční turnaj v Kitzbühelu jsem si v roce 1986 vezl tři filmy Kodak z Tuzexu.

Které sporty byste si rád nafotil? Málo dělám fotbal, protože je pro mě pomalý. Ale fotit fotbal v Anglii je můj sen. Znovu bych chtěl zažít i atmosféru golfu na PGA Tour. Taky bych rád nafotil sjezd slavné sjezdovky Hahnenkamm v Kitzbühelu. Ale bohužel tou dobou bývám na Australian Open. Mám rád i lehkou atletiku, to je skutečně jeden z nejkrasnějších sportů na focení.

Pohltilo vás někdy dění na hřišti natolik, že jste zapomněl fotit? Stalo se mi to asi v roce 2002 v Austrálii, kdy proti sobě nastoupili Agassi a Sampras. A potom, když jsem viděl, jak výškař Holm, který měří 181 centimetrů, skáče skoro 240 centimetrů.