Kopec Boreč funguje jako obří přírodní akumulátor tepelné energie. Jeho vrchol leží čtyři sta čtyřicet šest metrů nad mořem v chráněné krajinné oblasti České středohoří asi čtyři kilometry západně od Lovosic. Záhadu vrchu odhalil v roce 1881 pražský univerzitní profesor Jan Krejčí se synem Prokopem.
Ojedinělý úkaz
Ve vsi Režný Újezd začíná i končí okružní naučná stezka Boreč. Národní přírodní památka je dobře přístupná také od osady Boreč po Tyršově stezce. Především v zimě tam míří stovky turistů, kteří chtějí vidět v Českém středohoří i České republice ojedinělý úkaz. „O tomto přírodním úkazu jsem se dozvěděl v práci od kolegy, jehož velkým hobby je turistika. Občas s dětmi podnikneme výlet a máme rádi, když je jeho cíl něčím zajímavý. Doufám, že letošní zima bude taková, abychom tento úkaz mohli s dětmi spatřit na vlastní oči,“ těší se Jiří Vondráček z Ústí nad Labem.
Geologická zvláštnost vrchu Boreč spočívá v tom, že jej celý protkávají sítě malých skalních puklin, které ústí na úpatí kopce i na jeho vrcholu. Jev se nejvíce projevuje v zimě.
Kopec dole na úpatí nasává studený vzduch z venkovního prostředí, který pak prochází celou soustavou vnitřních puklin. Ohřívá se od okolní horniny a teplejší se vyfukuje zpět do ovzduší na temeni kopce.
Rozdíl teplot unikajícího vzduchu vůči okolnímu prostředí může být až dvacet stupňů Celsia. Uvnitř kopce se ohřívaný vzduch obohacuje o vlhkost, proto v tuhých zimách nad vyústěním vzniká masivní ojínění vegetace i hornin a rampouchy. Hnací silou záhady je rozdíl teplot. Teplý vzduch stoupá vzhůru a studený klesá dolů.
Teplá pára ze země
Naopak v letním období působí opačný efekt, kdy se teplý vzduch nasává na temeni kopce, průchodem vnitřními puklinami se ochlazuje a dole na úpatí jej kopec „vyfukuje“ do ovzduší.
Teplota vzduchu se při výstupu z kopce pohybuje kolem čtyř stupňů Celsia. Teplota horniny uvnitř kopce nikdy neklesne pod devět až deset stupňů Celsia. Čím nižší je okolní teplota, tím je efekt silnější, protože je rozdíl teplot venkovního a vzduchu stoupajícího z kopce větší.
V jámách na vrcholu kopce žijí i v tuhé zimě drobní živočichové i rostliny, například borečka vzácná, která v Česku roste jen na Borči.
„Když jsem byl malý kluk, dostal můj otec fotografii, na které z jednoho místa unikala pára. Dozvěděl jsem se, že fotograf čekal několik týdnů, než se mu podařilo úkaz zachytit. Asi před třemi čtyřmi lety jsem se na místo vydal, abych záhadu viděl na vlastní oči. Teplá pára opravdu vyvěrala ze země.
Slyšel jsem, že se tam v zimě vydávají průvody lidí,“ říká Ústečan Milan Zajíček.
Podobný přírodní jev mikroexhalací pozorují i na sousedním Sutomském vrchu. S ledovými jámami na Plešivci a kamennými slunci u Hnojnic jde o jednu z nejunikátnějších geologických zajímavostí v České republice. Masiv Borče je zařazený do evropské soustavy chráněných území Natura 2000. Od roku 1951 chráněné území se nachází na ploše skoro devatenácti hektarů.
