„Prohlédněte si tenhle květ,“ nabádá zahradní architekt Ivo Kovář a drží v ruce drobnou rostlinku devaterníku s růžovými dokonale řazenými okvětními lístky. Je jako malovaná z obrázkové knížky. „A přesně taková je tahle zahrada,“ říká. Fotografie od Marie Černé z Tábora ho zaujaly natolik, že z devatenácti soutěžících o nejkrásnější zahrádku v kraji vybral zrovna tuhle.
„Žije. Zaujal mne cit, se kterým je dělaná. Je naprosto neprofesionální, ale když si ji člověk vytvoří sám jako domov, pak účel plní,“ vysvětluje Kovář. Osobně se zabývá uměním tvorby zahrad. Učil se od japonského mistra a jako pomocník stavěl zahradu třeba monacké princezně. Vytvářel ji i osobnostem jako je Pavel Bobek, Petr Hapka, Kateřina Brožová nebo Miro Žbirka. Jeho rukopis nesou zámecké parky v Buchlovicích, Náměšti nad Oslavou, okolí Břevnovského kláštera nebo Japonská zahrada v Praze.
Zahrádku mají Černých od roku 1988. Dominuje jí terén různých výšek. „Když jsme pozemek koupili, byl neudržovaný. Jen les a tma. Pak jsem ho vyčistila a osadila skálu,“ vysvětluje začátky majitelka.
Podařilo se jí skloubit užitek i krásu. Mezi růžemi, levandulí nebo mandloní stojí meruňka, broskev, víno, ale i skleník na okurky a rajčata z třílitrových zavařovaček. „Ty jsem sháněla před lety po školních jídelnách. Vlastně jsem zahradu nechtěla. Jsem z vesnice a pamatuji si, že jsme nemohli ven dřív, než byla vypletá mrkev. Říkala jsem si, nikdy!“ usmívá se dnes vítězka soutěže mezi Jihočechy. V paneláku na Pražském sídlišti, kde bydlí, jí ale kousek země začal chybět.
„Pořád jsem se k fotografiím téhle zahrady vracel, vzal jsem je jako základ hodnocení. Je tady překonaný strach. Dnešní doba něco přikazuje, ale když se člověk ohradí, získá svobodu. Je vidět, že ji dělal laik, ale že jí žije,“ komentuje Kovář.
Vznikala náhodou
V krajském výběru konkurovala té táborské zahrada z Budějovic. „Nádherně zpracovaná, ale na první pohled ji dělali profesionálové, byla koupená,“ objasňuje důvod pořadí odborník. Na třetím místě skončili manželé z Tálína. „Ta, co je v Táboře, tam teprve vzniká,“ popisuje Kovář.
Marie Černá prý tvořila zahrádku metodou pokus – omyl. Rady a televizní receptáře podle ní moc cenu nemají. S tím souhlasí i Kovář.
Do vnitřního života zdejších rostlin by si prý zasahovat netroufl. Marii Černé dal jediné doporučení. Vzhledem k prostředí by se zaměřil i na pěstování léčivých rostlin. „Zahrada je naprosto secesní. Je to Muchovská secese, ve svých liniích je jemná jako žena. Můžete tomuhle něco vytnout? Ne,“ uzavírá Kovář.
