Neradi to slyší , ale je to tak. Vyskočili z monitoru a hrají si na válku. Většina z nich „paří“ počítačové hry. Podle toho vypadá i způsob boje, mluva, oblečení a pravidla.
„Je to ale nejlepší možnost, jak vytáhnout kluky od počítačů do přírody,“ říká Pavel Šikola z klubu Air soft Liberec. Na válčení se dal před čtyřmi lety. Dnes má slušnou výzbroj – maskáče a vestu bundeswehru a elektrickou repliku amerického automatu Thompson. Místo nábojů jsou ale v zásobníku umělohmotné kuličky o průměru asi šest milimetrů.
„Když dostanete z dálky, nebolí to, jen to trochu štípne, ale když to do vás našije někdo ze dvou metrů, máte červený flek a modřinu,“ popisuje Šikola.
Nepsané pravidlo je nestřílet zblízka. „Ale jsou mezi námi blázni, většinou ti kolem osmnáctky, kteří to nerespektují. Ti se buď srovnají, nebo si víckrát nezahrají, protože ti ostatní je mezi sebe nevezmou,“ vysvětluje čtyřiadvacetiletý Šikola.
Jeho skupina se domlouvá přes mobily a v počítačové kavárně Cyber Café v libereckém Babylonu.
Většinou vyráží do terénu o víkendu. V zimě je to slabší. Sezona začíná v dubnu, květnu, kdy je teplo a stromy a keře jsou zelené, takže vytvářejí prostředí pro hru. „Jsou lidé, kteří bojují i na sněhu a mají na to speciální bílé vrchní oděvy přes maskáče. Ale k těm já nepatřím,“ dodává.
V čem spočívají pravidla hry? Hráči se rozdělí na dvě skupiny. Jedna brání určité, předem vybrané teritorium a druhá je dobývá. Jsou jen dovolené způsoby boje. Agresivní jednání a tělesné napadení protihráče pravidla zakazují. Podobné je to s alkoholem. „Ten nepijeme. Rozostřuje mysl, člověk se chová hlučně a špatně se ovládá. A to všechno je při hře na obtíž,“ vysvětluje Šikola.
Airsofťáci používají strategii běžného pozemního boje. Mají dokonalé napodobeniny zbraní, pro laika až děsivě pravé, vojenské oblečení – nejčastěji americké nebo německé armády. Pokročilejší hráči používají imitace granátů, což je petarda zalitá v kusu sádry nebo obalená v hrachu a jiných materiálech, které nejsou nebezpečné.
Někdy nasadí do boje i miny, repliky s malou rozbuškou nebo jinou slabou pyrotechnikou. Součástí lepšího vybavení bývají i plynové masky, vysílačky, přístroje na noční vidění a dýmovnice.
„Důležitá je helma a hlavně pořádné tvrzené brýle. Chrání oči před kuličkami, letícími rychlostí sto metrů za sekundu. Obyčejné brýle jejich náraz nevydrží. Jeden kluk měl dioptrické brýle na očích a ty ochranné zvednuté na helmě. Kulička mu prostřelila brýle a střepina se mu zaryla pod oko. Měl velké štěstí, že o ně nepřišel,“ míní Šikola. Podle něj je bezpečnost velmi důležitým pravidlem při hře. I kvůli náhodným kolemjdoucím.
Boje se odehrávají většinou tam, kde nikdo nechodí, ale občas se do válečného klání zatoulá houbař, turista nebo někdo na procházce. Pak musí ten, kdo ho uvidí, křiknout „civil“ a ostatní přestanou hrát. „Lidé nás většinou berou, a dokonce nám chtějí pomoci a radí, kde je druhý tým. Jednou se nám ale stalo, že na nás chlap řval, ať vypadneme a že ničíme les. A to jsme ani nehráli, jen seděli a čekali na ostatní,“ podotýká bojovník.
Umění vyčkávat a trpělivost je jednou ze základních vlastností airsofťáků. Snaží se vidět a nebýt viděni. Jedině tím získají převahu nad protihráčem. Musí mít také smysl pro fair play. Když kulička někoho zasáhne, je na něm, aby to přiznal. Zvedne ruce a zakřičí „mám“, „zásah“ nebo „jsem mrtvej“. Pak odejde na mrtvoliště a počká na konec kola nebo hry. Ta trvá od dvaceti minut do jedné hodiny.
Někdy zasažený hráč počká pět minut a pokračuje dál. „To je podle toho, jaký druh hry zvolíme. Kromě dobývání území hrajeme ještě vlajku. Týmy obsadí dva bunkry někde v Jizerkách a vztyčí na nich svou vlajku nebo šátek. Cílem hry je odnést vlajku protivníkovi a nenechat si vzít tu svoji,“ popisuje Šikola.
V oblasti Liberecka a Jablonecka operuje několik skupin airsofťáků.
„Občas se domlouváme na větších akcích. Ale po mobilech je to složité a drahé, takže rozjíždíme web a na jaře chceme zřídit půjčovnu zbraní pro ty, kdo si hru chtějí nejprve vyzkoušet. Není to totiž levná záležitost. Maskáče se dají pořídit za pár stovek, ruční zbraně také. Ale elektrický samopal může přijít až na pět tisíc. Kuličky stojí kolem tří stovek a vystačí dvěma lidem na jeden den. „Nesmí to ale být kropiči, kteří drží prst na spoušti a střílejí po všem, co se hne,“ dodal Šikola.
Air soft bojová hra
Kořeny: Sahají do Východní Asie konce osmdesátých let minulého století, obzvlášť pak do Japonska, kde si lidé nemohli pořizovat ostré zbraně.
Pravidla: Týmy proti sobě bojují o teritorium nebo vlajky. Pro hru je nezbytné čestné chování hráčů. Pokud jsou zasaženi kuličkou, musejí se sami přiznat.
Slovníček: AEG – automatická elektrická zbraň, gas gun – plynovka – zbraň fungující na principu stlačeného plynu, upgrade – vylepšení zbraně, tlačák – zásobník, který vytlačí kuličku pomocí silné pružiny, točák – zásobník, který vyšle náboj přes systém ozubených kol, mrtvoliště, respawn – místo, kde se shromažďují hráči vyřazení z boje, open space – hra na otevřených prostranstvích, urban warfare – boj v zástavbě
