Vzpomínky na portugalské dobrodružství

Vyzkoušet si zahraniční angažmá je snem každého vrcholového sportovce. Lubomíru Vlkovi se to v roce 199O podařilo. "Po mistrovské sezoně 86 jsme s Vítkovicemi hráli Pohár mistrů evropských (dnes Liga mistrů), kde jsme narazili na FC Porto, s kterým jsme sice vypadli, ale trenéru a vedení jsem se zřejmě líbil," řekl Vlk

Do Portugalska odcházel Vlk v sedmadvaceti letech.“Tehdy vedení Porta vědělo, že jim po sezoně bude chybět levý obránce a oslovili mě. Já jsem samozřejmě přikývl a jsem Portugalcům vděčný, protože mě koupili, i když věděli, že jsem zraněný,“ sdělil Vlk. Tehdejší reprezentační obránce vyrazil do Portugalska, ale neznal tamní řeč. „To byl trochu problém. Tenkrát jsem uměl jen rusky. Nesehnal jsem ani česko-portugalský slovník. Tak jsem si alespoň obstaral španělsko -český a jel do Portugalska,“ zavzpomínal Vlk na peripetie s řečí. „Na letišti pak byla hromada novinářů, kteří se mnou chtěli udělat rozhovor. Nakonec sehnali nějakou letušku, která mluvila trochu německy a jugoslávsky. Tak jsme to spolu dávali dohromady. Na druhý den vyšel v novinách rozhovor přes tři strany. Dodnes nevím, co v tom článku bylo,“ smál se Vlk při vzpomínce na přijetí po příletu do Portugalska. Potom nastaly pro dnes vítkovického manažera fotbalové povinnosti. „Po zranění jsem se dostal hned na hřiště, ale dopadlo to tak, že jsem stejně musel za dva měsíce na operaci s kolenem. Musím říct, že až v Portugalsku mě dali zdravotně do pořádku. Kdybych zůstal v Česku, už bych tehdy nehrál,“ pověděl Vlk. Za tři roky, co krajní bek působil v Portugalsku, získalo Porto dva mistrovské tituly. „Oslavy byly velkolepé. Takové v Česku nebyly,“ pravil Vlk. Portugalsko bylo tehdy pro Čechy exotická země, ale dovolená to pro rodáka z Uherského Hradiště nebyla. „Musel jsem stále dokazovat, že jsem lepší než domácí borci. Proto jsem šel ráno na trénink a vracel se domů třeba až v osm večer. Musel jsem si přidávat tréninkové dávky,“ přiznává po letech Vlk, který fotbalové dobrodružství prožíval i se svou ženou. „Měla to velice těžké. Navíc se nám v té době narodil syn a moje žena byla pořád sama,“ věděl dobře Vlk. Prostředí, ve kterém mladá rodina ale bydlela, bylo příjemné. „Měli jsme bydlení s vyhlídkou přímo na moře. To byla nádhera,“ zasnil se Vlk. Po návratu do Čech se vrátil zpět do Portugalska už jen párkrát. „Byl jsem tam asi dvakrát. Udělal jsem si tam hodně známých, ale na dovolenou tam nejezdím,“ pravil Vlk. Český obránce vydržel v Portugalku tři sezony a vrátil se domů. „Další zahraniční angažmá už jsem nechtěl podstupovat i z rodinných důvodů. Nabídky jsem měl třeba i z Holandska, ale nakonec jsem zůstal doma ve Vítkovicích,“ pověděl současný manažer vítkovických fotbalistů. V klubu svého srdce později Lubomír Vlk ukončil i kariéru.