Karel Zajíček, Benedikt Parchanský nebo Jozef Rada. To je pár jmen lidí, na které měli před desetiletími spadeno karvinští četníci. Tito zločinci mnohdy používali metody známé z westernů a při jejich stíhání šlo četníkům o život
Střelec Jozef Rada
Před pětasedmdesáti lety se na první stránky místních novin dostal případ Jozefa Rady, který se pokusil zastřelit četníka přímo na stanici. Zločince pronásledovalo přes padesát četníků a zátah skončil přestřelkou ve Stonavě. V ní byl Rada zastřelen. „Stalo se to 2. srpna 1935. Pětatřicet minut po půlnoci, na zvonek četnické stanice kdosi zazvonil a vzbudil tak spícího strážmistra Františka Hrušku,“ vypráví o případu, který hýbal veřejným míněním na Karvinsku, Veronika Matroszová, autorka výstavy Hříšní lidé města Karviné. Tu mohou lidé vidět v archivu. Hruška se oblékl, ozbrojil a opatrně se přes zavřené dveře ptal, co si dotyčný i přeje. Podle hlasu poznal zločince Jozefa Radu. Ten strážmistrovi líčil, že jde ohlásit hroznou vraždu, kdy jeden z obyvatel zabil svou ženu sekyrou. Hruškovi se to nezdálo a dveře otevřel jen na třicet centimetrů, aby se na události zeptal znovu. Vycítil nebezpečí, ale zavřít dveře už nestihl. Jozef Rada ho zasáhl pod pravým okem pistolí ráže devět milimetrů. Teprve zraněný dokázal otočit klíčem v zámku a zabránit tak Radovi ve vstupu na stanici. Zraněného Hrušku převezli do nemocnice v Karvinné, kde ho lékaři operovali. O tři měsíce později, 15. listopadu, pochovali Josefa Radu na hřbitově. O život přišel, když se bránil ve Stonavě zatčení. Hruška se ze svého zranění dostal za čtyřicet dnů a bez následků.
Hon v tmavém podzemí
Mezi další nebezpečné lidi Karviné patřil i nezaměstnaný horník Karel Klimša. „Na jámě Pokrok zastřelil 3. října 1933 důlního úředníka,“ vypráví Matroszová.
Josef Grygar, na kterého Klimša střílel, byl důlním měřičem. O život přišel ve své kanceláři. Vrah utekl do podzemí a místní četníci museli sfárat za ním. Do večera ho ale nenašli a honba
v podzemí pokračovala. Titulky jako Hon na pachatele vraždy v uhelném podzemí nebo Nezaměstnaný horník zastřelil důlního úředníka plnily první strany novin celých pět dní, kterých hon trval. Poté se Klimša v šachtě zabil.
„Případ byl ojedinělý nejen v Československu, ale i ve střední Evropě. Pátrání probíhalo v chodbách dlouhých až pětatřicet kilometrů,“ popisuje Matroszová.
Po několika dnech služby
v podzemí četníci zjistili, že je Klimša v jižním poli Pokroku a vyzvali ho, aby se vzdal. Ten vzkázal, že raději spáchá sebevraždu, načež četníci z dálky opravdu slyšeli několik výstřelů. Poté jeho tělo spadlo do jámy. Když ho asi dvě stě metrů od hlavního východu našli, bylo zohavené. Odborníci nikdy nevysvětlili, proč měl Klimša těžké popáleniny na prsou
a na zádech.
Podobných případů vražd
a pokusů o ně se
v karvinských dějinách najde mnoho. Obyvatele tu děsila patnáctičlenná lupičská banda, která měla mimo loupeže na svědomí také vraždu ženy v Horním Těrlicku.
Svého zaměstnavatele, uhelného magnáta hraběte Larische, zase připravil o sedm milionů podvodník Karel Zajíček, o kterém byl i natočený film Konto separato, osudu nakonec neunikl ani zločinec Benedikt Parchanský. Toho četníci zastřelili. Lidmi otřásl i případ Karla Dzierzavy, který chladnokrevně zastřelil stražmistra Dýra.
Historie četníků
O těchto a mnoha dalších případech se dozví návštěvníci výstavy Hříšní lidé města karvinského, kterou uspořádal karvinský archiv. Kromě případů mohou lidé nahlédnou i do historie četníků samotných. „Ve Fryštátě vznikla četnická stanice
v roce 1850 a jejím prvním velitelem byl Franz Nečesal. Do roku 1910 pak v okrese Fryštát přibylo dalších třináct četnických stanic,“ líčí Matroszová.
To, že se právě na Karvinsko soustředila pozornost četníků i policie, není náhodou. Začátkem dvacátého století, kdy se tu rozšířila těžba uhlí, se sem také stěhovali pracovní síly z Čech, ale i ze sousedních zemí. Stoupal tu počet krádeží, loupeží, ale i závažných činů, jako jsou vraždy.
„K výstavě mě asi inspiroval seriál Četnické humoresky. Připravovat výstavu byla dřina, ale také zábava při objevování starých kriminalistických případů,“ popisuje Matroszová.
Kromě dokumentů si tu lidé mohou prohlédnout uniformu četníků nebo model toho, jak před lety vypadala služebna
