Základy šetrné správy ploch v organizacích státní správy

V době, kdy úspory hrají v plánech státních a veřejných institucí nezanedbatelnou roli, je s podivem, že úspory spojené s užíváním, správou a údržbou nemovitostí se doposud nestaly předmětem zájmu. Základním předpokladem pro smysluplnou úsporu spojenou s těmito procesy jsou znalosti o velikosti, množství, lokalitě, stavu a stupni využívání jednotlivých ploch různých úřadů a institucí. (Dokončení z čísla 1–2/2011)

V době, kdy úspory hrají v plánech státních a veřejných institucí nezanedbatelnou roli, je s podivem, že úspory spojené s užíváním, správou a údržbou nemovitostí se doposud nestaly předmětem zájmu. Základním předpokladem pro smysluplnou úsporu spojenou s těmito procesy jsou znalosti o velikosti, množství, lokalitě, stavu a stupni využívání jednotlivých ploch různých úřadů a institucí.

(Dokončení z čísla 1–2/2011)

Standardizace v rámci EU zahrnuje nejenom standardy měření a strukturalizace vnitřních ploch v budově (EN 15221-6), ale také 18. května 2010 přijatou přepracovanou směrnici o energetické náročnosti budov (Energy Performance Building Directive – EPBD, nazývanou jako EPBD II). Ze směrnice EPBD vyplývají některé významné změny, které se dotknou správců nemovitostí v celé Evropě. Pro každou nemovitost bude muset být vypracován tzv. certifikát energetické náročnosti a dále předán každému novému nájemci či kupujícímu. Od roku 2012 budou vlastníci povinni uvádět údaje o energetické náročnosti u všech budov a pravidelně provádět kontroly systémů vytápění a klimatizace.

Dá se očekávat, že kvůli těmto předpisům se správcům nemovitostí zvýší náklady na provádění auditů, avšak sníží se provozní náklady. Směrnice obsahuje požadavek, aby všechny nové budovy měly od 1. ledna 2019 takřka nulovou energetickou spotřebu, čehož v našich podmínkách lze dosáhnout pouze v případě, že budova bude energii také vyrábět (fotovoltaika, kogenerace, rekuperace, tepelná čerpadla apod.). Třebaže současná česká vláda se zaklíná úsporami všude kolem sebe, je s podivem, že tak snadno uchopitelných cílů, jež se týkají kontinuálních úspor ploch a cílů úspor energií v budovách, se doposud nikdo neujal. Příkladem zde může být Itálie, kde vláda stanovila ve „státních“ budovách požadavek na každoroční snižování potřeby ploch o tři procenta a spotřeby elektrické energie o sedm procent.

#####Starší budovy se obtížně přizpůsobují dnešním potřebám

Využívat takového portfolia budov, odpovídající procesům v nich probíhajících, a aby byly přitom efektivní jak z pohledu spotřeby ploch, tak z hledisek spotřeb energií. Přitom však pro obyvatele budovy poskytují pohodu prostředí v požadované kvalitě a služby, které odpovídají požadavkům doby. Při výkonu funkcí státní správy jsou takovými budovami nejpravděpodobněji administrativní kancelářské budovy. Nevhodná struktura budov, nejčastěji pocházející z první čtvrtiny minulého století, už svým uspořádáním nemůže, bohužel, splňovat jiné požadavky než reprezentativní. Jako příklad lze uvést budovu ministerstva průmyslu a obchodu (MPO) v Praze, v ulici Na Františku.

Autor budovy, význačný architekt, učitel ČVUT Josef Fanta, navrhl stavbu impozantní, vhodně zasazenou do prostředí, historicky sousedící s průmyslovými institucemi a hostící původně i patentový úřad. Bohatá vnější výzdoba a zachovalé vnitřní vybavení zdůrazňuje reprezentativnost budovy, jež se povedlo uchovat až do dnešních dob, včetně některých, z ekologického hlediska progresivních prvků, sloužících k osvětlení přirozeným světlem, jimiž jsou dva vnitřní dvory. Ministerské schodiště ze žuly a mramoru je prosvětleno trojdílným oknem s barevnou vitráží do olova. Naproti schodišti jsou dveře do oválné zasedací síně se dvěma krby z krkonošského mramoru, mramorovým obložením stěn a štukovým stropem. Pracovna ministra a přilehlé prostory se vyznačují masivním obložením z dubového dřeva s bohatou intarzií, totéž je i v reprezentační síni ministerstva.

Reprezentativní atributy budovy je třeba zasadit do doby jejího vzniku. Mezi kancelářemi se pohybovali poslíčkové přenášející lejstra a ministerský úředník byl „pan někdo, pod státní penzí“. Úředníci ke své práci potřebovali knihovnu obsahující vědění oboru, normy a služební řád a objem jejich činností byl nesrovnatelný s dneškem. Tato památkově chráněná budova svými vysokými stropy a původními výplněmi otvorů, stejně jako vnějšími zdmi z žuly a pískovce nemůže dosáhnout požadované energetické spotřeby.

Zateplení a výměny výplní otvorů budou vždy problematické z pohledu památkové ochrany, zastínění, fotovoltaické články anebo zelená střecha jakbysmet. Všechny silnoproudé a slaboproudé instalace (EZS, EPS, CATV, telefony, přístup do budovy, teplo, chlad, osvětlení, instalace místní počítačové sítě a její připojení ke globální síti apod.) se v této budově provádějí málo flexibilně a s mnohem vyššími náklady než v budově moderní. Řízení a správa tepelné a světelné pohody, energetický management a spotřeba budou vždy problematicky řiditelné. Z moderních obnovitelných zdrojů tepla lze využít pouze geotermální řešení.

#####Výrazně ušetřit by mohla centralizace státní správy

Veškerá státní správa je vertikálně členěná s vládou v čele a ministerstvy jako výkonnými orgány, které mohou zřizovat a řídit další složky a instituce. Toto uspořádání neodpovídá procesnímu (projektovému) řízení, neboť mnoho problémů je výhodnější řešit napříč těmito složkami. V takovém případě vznikají různé meziresortní komise, které celé řízení ještě komplikují. Jednotkou je z hlediska facility managementu budova, které je přiřazeno výkonem správy nějaké ministerstvo. Náklady na správu a údržbu budovy, služby a utility v budově poskytované, náklady na energie atd. jsou zakalkulovány do rozpočtu dané instituce. Sdílení ploch napříč složkami státní správy je minimální a výjimečné. Všechny plochy budovy jsou většinou obsazené pracovníky jednoho ministerstva a je výjimkou, když se všichni zaměstnanci vejdou do jediné budovy.

Počty zaměstnanců jednotlivých ministerstev kolísají podle funkcí, které bohužel skoro vždy rostou a jejichž výkon se v čase komplikuje. O běžných standardech, s nimiž obor FM běžně pracuje (např. nárok na plochu a vybavení pro danou pracovní pozici), se státní správě dosud pouze zdá. Není proto příliš revoluční takové uspořádání budov a ploch pro výkon centrální státní správy, které by navrhlo centralizaci fondu všech ploch a které by po důkladné analýze jejich obsazenosti a benchmarkingu budov navrhlo opustit z hlediska obsazenosti a energetické spotřeby nejproblematičtější budovy. Postupně obměňovat staré reprezentativní budovy novými, které odpovídají požadavkům doby zejména z hledisek spotřeby ploch a energií, a tak by v novém uspořádání jednotkou nebyla budova, ale pracovní místo, které lze v otevřené kanceláři flexibilně vybudovat rychle a lacino.

Nevýhody otevřených kanceláří lze eliminovat odpočinkovými zónami, hezkým a klidným okolím, kvalitním cateringem a kvalitními službami FM. Bude-li takový vládní areál situován v místě dobře dopravně obslužném, na kraji Prahy s lacinějšími pozemky a podle zásad „zelených budov“, stane se postupně výkon státní správy lacinější. Stávající budovy mohou, alespoň částečně, financovat novou výstavbu. Které reprezentativní budovy budou opuštěny a které si stát ponechá ve vlastnictví, je úkol pro strategické úvahy centrálního facility manažera.