Do Česka přišel fotbalový útočník Aidin Mahmutovič z Bosny jako nezkušený devatenáctiletý mladík. Dnes je mu pětadvacet let, patří k největším oporám prvoligových Teplic a neplánuje z nich nikam utíkat. A to ani přesto, že s posledními výkony příliš spokojený není (výhry nad silným Jabloncem dosáhly Teplice až po tomto rozhovoru OE pozn. red.). Jinak má ale před sebou příjemné povinnosti. V prosinci si vezme svoji dlouholetou partnerku za ženu.
Po hostování v Ústí nad Labem jste se usadil v Teplicích, kde už hrajete skoro pět let. Netáhne vás to někam jinam?
Je pravda, že už jsem tu poměrně dlouho. Cítím se tu ale dobře a chtěl bych v Teplicích zůstat.
Smlouva vám platí až do konce sezony 2012/2013.
Takže ještě rok a půl. Do té doby bych chtěl být určitě v Teplicích.
Ve žlutomodrém dresu se za posledních pár let vystřídalo mnoho hráčů z Bosny. Jaký vliv na to měl Jiří Plíšek, jenž vás Na Stínadlech vedl a který trénoval i v bosenské lize.
Do Teplic mě však přivedl můj manažer. Trenéra Plíška jsem předtím vůbec neznal. Až pak, když nás trénoval.
V Teplicích jste zažil typově odlišné kouče Jiřího Plíška a Petra Radu. Který trenérský styl vám byl bližší?
Každý byl jiný. Pod Plíškem jsme hodně pracovali na kondici, málo jsme hráli s balonem. Trenér Rada naopak od hráčů chce častější hraní si s balonem. Pracujeme na zakončení. Bohužel se nám to stále nedaří, ale doufám, že se to už brzy zlepší.
To vás musí mrzet i domácí utkání proti Spartě, kde jste chyběl kvůli žlutým kartám.
Hodně mě to mrzelo. V Českých Budějovicích jsem dostal kartu, za údajně lmovaný pád v pokutovém území. Ale nic jsem nesimuloval, hned jsem vstal. Rozhodčí byl bohužel přísný.
Jak moc se liší český fotbal od toho balkánského, a jak jste si na něj zvykl?
Vlastně moc rozdílné nejsou. Už jsem si na celé české prostředí za ta léta zvykl, cítím se tu skoro jako doma a chci tu zůstat.
Vy jste přišel do Česka v devatenácti letech, což je docela složité pro tak mladého zahraničního fotbalistu. Kdo vám v začátcích pomáhal s aklimatizací?
V době mého příchodu tu působil Samir Merzič, ten mi nejvíc pomohl. Pak přišli další kluci z Bosny a bylo to tu hned lepší. Neměl jsem s tím žádné problémy.
Momentálně jsou s vámi Na Stínadlech ještě dva Bosňané, Aldin Čajič a Admir Ljevakovič. Trávíte společně volný čas?
Nejvíc času trávím s Ljevakovičem. Známe se už od dorostu, kdy jsme spolu hrávali v jednom týmu. Párkrát jsem byl v loňském ročníku v Ústí na hokeji, když hráli o postup do extraligy s Mladou Boleslaví. Hokej se mi moc líbí.
Jistě sledujete i fotbal, třeba reprezentaci Bosny i České republiky. Oba dva tyto kluby se prokousaly až do baráže o postup na Euro, které se bude konat za rok v Polsku a na Ukrajině. Jaké mají podle vás oba celky šance na postup?
Česko hraje s Černou Horou a jeho hráči mají víc zkušeností než soupeř, proto tipuji, nebudou na Euru chybět. Bosna to bude mít s Portugalskem hodně těžké.
Čeká vás svatba. Budete se ženit v Česku, nebo v Bosně?
Jsme s přítelkyní už pět let a 17. prosince bude v Bosně svatba. V mém rodném městě Doboj.
Pozvete na tuto velkou událost nějakého českého spoluhráče?
Chci si tam pozvat dva. Tomáše Vondráška a Vlastimila Stožického.
Říká se, že ženatý fotbalista je už vyrovnanější a soustředí se víc na hru.
Že bych se jako uklidnil? Je to možné. Je ale pravda, že letos moc gólů nedávám. Mám to všechno před sebou, tak uvidíme.
AIDIN MAHMUTOVIČ
Na rodil se 6. dubna 1986 v bosenském městě Doboj.
Má pět startů za národní tým Bosny do 21 let.
V Česku hrál kromě Teplic také za Ústí nad Labem, kde dal v 16 zápasech 6 branek.
Ve své rodné zemi působil v prvoligovém týmu Čelik Zenica, který má tři bosenské tituly.
V Gambrinus lize odehrál 91 zápasů, ve kterých vstřelil 26 branek.
