Žena, nebo muž? Trenérky rozdíl nevidí
Sportují snad odjakživa a loučily by se s tím jen těžko. Proto své zkušenosti předávají nebo předávaly dalším. Jaké jsou karlovarské trenérky a vidí rozdíl mezi ženským a mužským přístupem k tréninkům? Sedmička si vybrala tři ženy, které mají s trénováním letité zkušenosti.
Jako jin a jang
K hokejovým tréninkům jí přivedli její synové. Blanka Jiskrová se společně se svým manželem a dalšími rodiči ujala přípravky malých hokejistů a hokejistek, kterým je od čtyř do šesti let. Všichni se snaží, aby dětem dali co nejvíc. „Je to hlavně o srdíčku. Nejvíc mě na tom baví, když vidím, jak se na trénink těší a jak jim po něm září oči. Velkou radost mám, když mě potkají ve městě a hned se ke mně hlásí a zdraví mě,“ říká Jiskrová, která je tři roky jednou z ženských trenérských tváří hokejové přípravky. Kromě toho se věnuje i všeobecné přípravě žáků a žaček.
„Mužský přístup k trénování je trochu jiný než ten ženský. Je to jako jin a jang. Dva póly, které se doplňují,“ říká o společném trénování Jiskrová. Podle ní žena ve smíšeném kolektivu navozuje jiné klima, což se projevuje například tím, že si muži dávají víc záležet na svém chování.
Vzhledem k tomu, jak malé děti do hokejové přípravky chodí, jsou jejich tréninky velmi specifické. Hlavní je, aby trenéři udrželi jejich zájem. „Hrajeme si na ledě, ale každá hra má svůj záměr. Musíme hodně přemýšlet, jak je na ledě zabavit. Současně ale zachováváme tréninkové rituály. Zapomínat nesmíme ani na jejich všeobecnou přípravu,“ vysvětluje Jiskrová, která je stejně jako její manžel tělocvikářka.
Bruslí holky i kluci
K bruslení ji v dětství přivedla maminka. Zůstala u něj až do svých osmnácti let, ale s ledem se nerozloučila nikdy. Marta Svobodová společně se svou kolegyní navázala na tradice karlovarského krasobruslení a založily Krasobruslařský klub Karlovy Vary. Svobodová je jeho předsedkyní a ve svém volném čase trénuje mladé talenty od pěti do osmnácti let. Holky i kluky. „Krasobruslení vůbec není sportem jen pro holky,“ říká hned na začátek usměvavá trenérka.
Mezi mužským a ženským přístupem k trénování nevidí podstatný rozdíl. Alespoň ne takový, aby jej musela zdůrazňovat. Věc je podle ní naprosto jednoznačná. „Je to úplně stejné jako učitel a učitelka. Jsou mezi nimi kantoři dobří a kantoři špatní. Jestli je to muž, nebo žena, je úplně jedno,“ říká v šatně při nazouvání bruslí.
A jaký princip při trénování energická žena uplatňuje? Hlavně individuální přístup. Každé dítě je totiž jiné, každé z nich má jiné potřeby. To platí i v krasobruslení. „Pokud je přemýšlivé, má velkou výhodu. Ke krasobruslení totiž potřebuje hlavu,“ směje se, zatímco po ledě krouží její malé svěřenkyně. Jsou to mimo jiné také vynikající atletky, jak už tak krasobruslařky obyčejně bývají.
Trénovali ji jen muži
Trenérské zkoušky si udělala ještě v době, kdy aktivně hrála fotbal za Karlovy Vary. Dlouholetou trenérku a nynější manažerku ženského týmu 1. FC Karlovy Vary Miluši Rohlovou ještě jako aktivní fotbalistku trénovali pouze samí muži.
„Myslím, že rozdíl mezi trenérem a trenérkou zas až takový není. Možná, když některý z nich začíná, tak se bojí, aby na holky nenakládal moc velkou zátěž. Aš už je to volejbal, košíková nebo jakýkoli jiný sport. Postupem času ale ten rozdíl zmizí,“ říká Rohlová.
Pro trénování podle ní není rozhodující, zda tým připravuje trenér nebo trenérka, ale to, jaká osobnost jej vede. Existuje prý plno výborných hráčů, přesto však není záruka, že budou také excelentní trenéři. „Pokud trenér naváže s holkami přátelský vztah a porozumí jim, je to všechno v pohodě,“ usmívá se Rohlová, která sama takového trenéra měla. A jakou pozici mají podle ní trenéři v dnešní době? Jsou prý nedocenění, zejména v nižších soutěžích. O těchto zkušenostech by jistě povyprávěli také muži, trenéři.
