Zkáza města Detroitu

Chátrající nádraží Central Michigan je jedním z oblíbených cílů lidí, které Detroit jako město podléhající zkáze fascinuje.

Chátrající nádraží Central Michigan je jedním z oblíbených cílů lidí, které Detroit jako město podléhající zkáze fascinuje. Zdroj: Profimedia.cz

Detroit jako první velké město v historii USA vyhlásilo bankrot. Úpadek srdce automobilového průmyslu je kolosální. Město prý ale zažívá i počátky obnovy, kterou lze přirovnat k přestavbě zničených evropských měst po druhé světové válce. Zatím to ale s Detroitem nevypadá dobře. Možná tu jednou lidé budou hledat pozůstatky kdysi slavného města...

Je něco málo po páté hodině odpoledne a Mack Avenue vedoucí z centra města Detroit na přilehlá předměstí je osiřelá. Působí až zlověstně. Kdysi tu stály kolony aut lidí, kteří se z práce vraceli domů. Teď kolem nás projíždí jen pár vozidel, jejichž motory jsou jaksi hlasitější. Jako kdyby sem nepatřily a svým hukotem narušovaly prostor, který začíná dobývat příroda.

Chátrající domy v okolí na mnoha místech zarůstají trávou, keři a plevelem. Kořeny jednoho ze stromů se derou skrze betonový chodník s takovou silou, že vyvrátí nedalekou lampu veřejného osvětlení. Kolem se potulují smečky psů, pokud narazí na zbytky jídla, strhne se nemilosrdná bitva.

Můj průvodce Phil Cassel, který se v Detroitu narodil před více než šedesáti lety, ale podobným výjevům nevěnuje pozornost a hraje svou obvyklou hru. Téměř u každého projíždějícího vozidla dokáže rozeznat nejen značku, ale i přibližný rok výroby. Phil dlouhá léta pracoval jako mechanik.

Na jednom zpustlém pozemku se zemí srostla zrezivělá karoserie automobilu. Phil je na pár minut ve svém živlu. Odhadnout ve změti šrotu značku automobilu je ale i pro něj docela těžké. „Tohle bude buick ze sedmdesátejch let,“ poznamená nakonec. Ještě chvíli ale postává u děravého plotu, který kdysi pozemek odděloval od rušné silnice. Není v tom váhavost či nedůvěra ve svůj úsudek, ale nostalgie po zašlých časech.

Příslib nové budoucnosti?

Detroit rozkládající se u stejnojmenné řeky měl kdysi pověst centra automobilového průmyslu, které na silnice Ameriky chrlilo skvostná auta s širokými blatníky, koženými sedačkami a hluboce posazeným hukotem motoru. Symbol pýchy samotné Ameriky.

Město bylo kdysi magnetem a ke konci 50. let minulého století tu žilo na dva miliony lidí. Dnes Detroit, který se rozkládá na rozloze šestkrát větší než Manhattan (s 2,5 milionu lidí), obývá pouze necelých 700 tisíc osob. Mezi lety 2000 až 2010 Detroit přišel o 25 procent populace.

Lidé, kteří se odsud vystěhovali, za sebou zanechali desítky tisíce chátrajících budov. Podle nejnovějších čísel je v Detroitu na 78 tisíc opuštěných domů.

Demolice opuštěného domu je v Detroitu na denním pořádku.Demolice opuštěného domu je v Detroitu na denním pořádku. | Profimedia.cz

Mnohé dnes slouží jako squaty, jiné nechalo město zbourat a na jejich místě vyrostly zemědělské kolonie. Ve smyslu hesla Zpátky na stromy tu lidé pěstují zeleninu, což jim dodává alespoň nějakou jistotu, že pokud dojde na nejhorší, nebudou strádat hlady. Malá políčka s rajčaty, kukuřicí, bramborami či kedlubnami lze již dnes spatřit mezi rozvalinami domů nebo v místech někdejších parkovišť.

Urbanisté i představitelé města vážně uvažují o vytvoření zemědělských farem v místech opuštěných předměstí. Nápadů na přeměnu těchto rozsáhlých pozemků je celá řada. Vedle farem by tu například jednou mohly vzniknout rybníky pro chov ryb nebo školky pro výsadbu stromů. Na východní straně města ostatně jedna z firem již teď plánuje vysadit 15 000 stromů.

Zatímco předměstí se mají přeměnit v zemědělské kolonie a usedlosti, v centru Detroitu by naopak podle představ zástupců města měla vzniknout nová odvětví specializující se například na špičkové technologie. Na průmysl softwaru sází například miliardář Dan Gilbert, který již do centra města investoval miliardu dolarů. Skupuje i výškové budovy, jako například třiadvacetiposchoďovou budovu s názvem Dime Building, která ho stála „jen“ 15 milionů dolarů. Zaplatil tedy stejnou částku, za kterou si například bohatí lidé v New Yorku kupují byty s výhledem na Central Park.

List The New York Times Gilbertovo úsilí popisuje jako největší soukromou investici do městského veřejného prostoru v historii USA.

Ošidná sázka na jedinou kartu

Všechny tyto plány, vize a sny jsou snahou zbavit Detroit pověsti města, jež kdysi vsadilo na jednu jedinou kartu – výrobu automobilů. Monopol tohoto průmyslu přinesl městu časy prosperity, ale rovněž ho přivedl k současnému bankrotu.

Těžko se ale divit podnikatelům, kteří v Detroitu vyráběli vozy v časech hojnosti, jakými byla například dvacátá léta. Například firma General Motors svá auta již tehdy prodávala po celém světě. GM mezi lety 1923 až 1929 otevřel pobočky v Německu, Francii, Dánsku, Brazílii, Argentině, Indii a Číně. Ve městě se usadili a začali prosperovat další automobiloví baroni, mezi nimi Henry Ford, David Buick či bratři Packardové.

Centrum Detroitu s výškovými budovami, kde sídlily či sídlí velké společnosti. Tři tmavé nejvyšší budovy v pozadí jsou sídlo firmy General Motors. Kromě automobilky Ford a GM je město spojeno s firmou Chrysler.Centrum Detroitu s výškovými budovami, kde sídlily či sídlí velké společnosti. Tři tmavé nejvyšší budovy v pozadí jsou sídlo firmy General Motors. Kromě automobilky Ford a GM je město spojeno s firmou Chrysler. | Profimedia.cz

Už tehdy se nicméně ukázalo, jak křehký život v Detroitu může být. Na konci „skvostných“ dvacátých let zasáhla zemi Velká hospodářská krize a výroba v Detroitu citelně upadla. Čísla z tohoto období mluví za vše. V roce 1929 vyjelo z detroitských továren na 5,5 milionu nových vozů, v roce 1932, kdy deprese udeřila s plnou silou, jen 1,4 milionu. Došlo tedy na masové propouštění. Detroit se vzpamatoval během válečných let a především potom v průběhu 50. let.

V posledních třech dekádách 20. století ale poptávka po amerických vozech dramaticky klesala. Detroitské automobilky začaly například prohrávat boj o zákazníka s japonskými automobilkami dodávajícími na trh sice méně okázalá, ale daleko úspornější auta. Došlo to až tak daleko, že GM a Chrysler v roce 2009 požádaly vládu o finanční půjčku, aby odvrátily hrozící bankrot.

Propad automobilek se tvrdě dotkl města. Desítky tisíc lidí přišly o práci, posléze o hodnotu svých domů. Nastal exodus, který mimo jiné znamenal méně peněz vybíraných na daních. Město tak muselo razantně ukrojit i z veřejných služeb. Propouštět musela policie, hasiči i záchranná služba. „Na celé město dnes vychází jen deset sanitek,“ stěžuje si Phil.

Projekt umělce Tyree Guytona na fasádě jeho domu. Guytonův politický protest poukazoval na úpadek města.Projekt umělce Tyree Guytona na fasádě jeho domu. Guytonův politický protest poukazoval na úpadek města. | Profimedia.cz

V rozkladu jsou tak i školy. Podle vládních statistik ještě před deseti lety bylo v Detroitu zapsáno téměř 180 tisíc žáků, dnes jen zhruba 70 tisíc. Většina škol kvůli nedostatku dětí nebo z finančních důvodů zavírá. Méně škol znamená, že v průměru by dnes v každé třídě mělo sedět 62 žáků…

Osudné selhání autovýrobců

Nabízí se tu příklad jiného amerického města, jež stejně jako Detroit vsadilo na jedno jediné odvětví – Pittsburgh, označovaný za město oceli. Toto město rovněž zažilo pád, a to v 70. a 80. letech, kdy manufaktury stagnovaly a řada z nich nedokázala soupeřit se zahraniční konkurencí. Úbytek pracovních míst rovněž vyústil v exodus. Přesto je dnes Pittsburgh v solidním stavu.

Na obnově města a pomoci jeho obyvatelům se podílejí i vězňové. Jejich zahrada dodává výpěstky pro vývařovny a okolní obyvatele.Na obnově města a pomoci jeho obyvatelům se podílejí i vězňové. Jejich zahrada dodává výpěstky pro vývařovny a okolní obyvatele. | Profimedia.cz

Za odlišným scénářem stojí tři důvody. Pittsburgh dokázal rozvinout tři jiná odvětví – zdravotnické služby, finance a vyšší vzdělání. O vznik univerzit se zde přitom například zasloužil ocelový baron Andrew Carnegie, který založil Mellon University, jež se později stala srdcem vzdělanosti Pittsburghu. Slavná koncertní síň v New Yorku známá jako Carnegie Hall byla rovněž vystavěna za jeho přispění.

Má smysl pracovat?

Žádný detroitský Carnegie se ale nenašel. Řada mladých, nevzdělaných lidí v Detroitu tak nemá šanci najít slušnou práci a nachází spásu a obživu například v prodeji drog. Především v 70. a 80. letech město doslova zamořil heroin. Rovnice byla a je jednoduchá: rychle vydělaný balík peněz oproti mizivému platu za těžce odvedenou práci v továrně. Pokud se tedy nějaká práce vůbec dá najít.

„Můj táta dřel jako kůň, a domů se vracel s pár drobnýma v kapse a ještě k tomu zašpiněný od oleje. Něco takového bych nedělal,“ říká mi ve čtvrti Brush Park mladý černoch, který se představuje jako León. S mírným úsměvem přiznává, že si prodejem drog přivydělává. „Zoufalců je v tomhle městě víc než dost,“ říká, zatímco pokuřuje na schodech jednoho ze squatů.

Na údržbě městských ploch se podílejí dobrovolníci.Na údržbě městských ploch se podílejí dobrovolníci. | Profimedia.cz

Čtvrť, kam se nelegálně nastěhoval, možná bude brzy srovnána se zemí. Má tu vyrůst jedna z mnoha zemědělských farem, jež se možná stanou součástí nového Detroitu.

Zpustošenou tvář toho starého Detroitu ale chtějí využít filmaři. Ve městě se má natáčet nový díl Batmana s Bennem Afleckem. Filmaře přitahují do města především nízké náklady na pronájem veřejných prostor. Detroit je ale pro filmy jako Batman, kde se lidé zachraňují před zkázou, ideálním místem – s trochou cynismu se dá říci, že tento štáb nepotřebuje žádné kulisy.

Článek vyšel v časopisu Formen