Hospodářský růst i u nás začíná vykazovat známky zpomalování. Na straně jedné samozřejmě nelze popřít objektivní přirozenost hospodářského cyklu a naivně si myslet, že příští krize si nás už nenajde. Na straně druhé tu však máme nástroje hospodářské politiky, kterými lze projevům ekonomického zpomalování čelit a po vzoru Polska před 10 lety se na ně úspěšně připravit a tím se vyhnout riziku ztráty konvergenčního tempa.
Bylo by nešťastné a nezodpovědné fatalisticky rezignovat na aspiraci dále se přiblížit bohatším zemím ze západu kontinentu a ulpět v pasti středněpříjmové země, které vlastně nic moc nechybí. Dohnali jsme Španělsko a Itálii, vzhůru na Francii.
Právě teď bychom měli mobilizovat smysluplnou a robustní investiční aktivitu namířenou na ekonomický model příštích dekád. Tu soukromou založit nikoliv na materiální a energetické náročnosti a závislosti na masivním nabírání dalších a dalších pracovních sil, nýbrž na zhmotnění a kapitalizaci myšlenek, nápadů, řešení. Na využití inovačního potenciálu domácích výrobců; na tom, že bariérou investic přestane být nedostatek lidí. A v případě těch veřejných investic zajistit takovou úroveň infrastruktury dopravní, energetické, digitální i správní, jež odpovídá potřebám budoucnosti.
Součástí je pak fatální změna struktury a výkonu celého veřejného sektoru cestou její elektronizace, automatizace a digitalizace na všech představitelných úrovních, vedoucí nejen ke zvýšení kvality jejího standardu, ale i k masivním úsporám peněz, použitelných mnohem užitečnějším způsobem než doposud. A mnohé z toho nám ještě může, zřejmě v tomto rozsahu naposledy, napomoci spolufinancovat Rozpočet EU.
Má-li tak být naše konvergenční snaha nadále úspěšná, nevyhneme se naplnění ekonomického decouplingu, spočívajícího ve výše nastíněném zcela novém a systematickém přístupu k investicím, který nám nabídne šanci prostupovat evropským ekonomickým pelotonem nadále směrem k jeho čelu. A být tak první vlaštovkou, jež dokládá, že příští dělítko Evropy již nebude západně-východní, nýbrž severo-jižní.
Autor je ekonomem České spořitelny členem Evropského hospodářského a sociálního výboru.
