Tuzemský vesmírný výzkum se emancipuje. Tým inženýrů z několika českých vysokých škol a univerzit by někdy po roce 2026 měl do meziplanetárního prostoru pod taktovkou Evropské vesmírné agentury (ESA) vyslat vědecký aparát zvaný LVICE² (Lunar Vicinity Complex Environmental Explorer). Půjde o první sondu ryze tuzemské provenience od roku 1996, kdy do vesmíru letěl pátý Magion, zároveň to bude také první česká sonda, která se „podívá“ do meziplanetárního prostoru (tedy za orbitu Země) a v neposlední řadě půjde také o první tuzemskou sondu, která bude v tomto prostoru moci manévrovat - bude disponovat pohonným systémem.
Za cíl bude mít hlavně pozorování takzvaných Kordylewského oblak/mraků, což jsou doposud jen teoretizované koncentrace meziplanetárního prachu přítomné v libračních bodech L4 a L5 systému Země – Měsíc. Existenci těchto útvarů zatím nikdo stoprocentně nepotvrdil. Dříve se k bodům L4 a L5 krátce přiblížila japonská sonda Hiten, ale nedokázala v nich kýžená oblaka zpozorovat.
Češi doufají, že vzhledem k délce plánované mise LVICE² – má trvat až pět let – budou mít dostatek příležitostí ke zpozorování kýžených úkazů. „Znamenalo by to zásadní objev v poznání vesmíru, dynamiky prachu ve sluneční soustavě a jeho chování. Body L4 a L5 představují čisté prostředí – neposkvrněné odpadem z lidské činnosti na nízké orbitě Země. Pochopení dynamiky prachu v nich může pomoci lépe pochopit děje při vzniku Sluneční soustavy,“ popsal deníku E15 vedoucí vědecký pracovník projektu Michal Marčišovský.
Další významnou misí aparátu bude měření turbulencí slunečního větru ve vesmírném prostředí v okolí Měsíce, měření nabitých částic v průběhu maxima solárního cyklu, které má v příštích letech nastat, či prověřit, zda je dlouhodobě možné za pomoci cubesatů (jeden standardizovaný cubesat má hranu 10x10x10 centimetrů) monitorovat intenzitu toku nabitých částic a tím tak přispět k „předpovídání vesmírného počasí“. „Teoreticky přineseme nové informace o procesu urychlování částic v plazmatu slunečních erupcí,“ vysvětlil Marčišovský.
Vzdát hold Magionu
Na projektu LVICE² spolupracují Akademie věd ČR, ČVUT, Univerzita Karlova a firmy esc Aerospace a Stellar Exploration EU. „Rozhodli jsme se navázat na historii českého kosmického průzkumu. Tehdy jsme ale v partnerství se Sověty hráli druhé housle. Stále zde ale žijí pamětníci programu Magion, například vážení členové našeho konsorcia profesor Zdeněk Němeček a profesorka Jana Šafránková, jejichž zkušenosti hodláme také zužitkovat,“ vysvětluje Marčišovský důvody, proč do výzvy ESA ambiciózní projekty ITT3 přihlásil projekt, který je jeho slovy „důstojným pokračováním Magionu“.
LVICE² je dvanáctijednotkový cubesat o váze do 2,5 kilogramů a měl by být vynesen někdy mezi roky 2025 a 2027. Češi jsou zatím ve výzkumné fázi projektu, která by v létě příštího roku měla skončit a do konce roku 2023 ministerstvo dopravy na základě doporučení ESA rozhodne, které z přihlášených ambiciózních projektů budou vybrány k umístění „na raketu“. Celá mise přitom může stát až 15 milionů eur.
„České firmy a instituce již mají zkušenosti s realizací družic pro nízkou oběžnou dráhu Země. Zkušenosti s návrhem vlastní mise a sondy pro cislunární prostor otevřou České republice nové možnosti zajímavých projektů a položí základy pro další zkoumání Sluneční soustavy za hranicemi oběžné dráhy Země,“ řekl jednatel společnosti esc Aerospace Petr Suchánek.
Jak má proběhnout mise Evropské kosmické agentury s cílem uklidit oběžnou dráhu?
Vytvořit a kultivovat podhoubí
Celý program LVICE² je stavěn tak, aby v tuzemsku vznikl technologický základ a okruh odborníků pro řešení komplexních problémů souvisejících s průzkumem a využívaní zdrojů ve vesmíru. „Chceme ukázat, že jsme schopni fungovat v roli primárních dodavatelů, z hlediska ESA jsme doposud byli primárně téměř vždy jako subdodavatelé, výrobci vědeckých instrumentů a komponent. Je podstatné naučit se sestavit celou misi, včetně vyřešení dílčích problémů, jako je třeba komunikační linka na 400 tisíc kilometrů, simulace a plánování orbitálních manévrů nebo vyvinutí celého ve vesmíru použitelného motoru,“ vyjmenovává Marčišovský světlou budoucnost domácího výzkumu a vývoje. A nemusí být daleko od pravdy.
Tuzemské vesmírné aktivity mají před sebou podle všeho dobré roky. „Rozpočet programu odpovídá nejspíše dvěma ambiciózním misím, které z Česka budou moci být vyslány,“ věří Jaroslav Kousal z Fakulty strojní ČVUT, který v misi bude zodpovídat mimo jiné třeba za výpočet orbitálních manévrů a který se hrdě hlásí k autorství názvu nové sondy.
Řev české LVICE² ve vesmíru sice slyšet nebude, její objevy by však mohly tuzemskou ekonomikou, školstvím, průmyslem i světovou vědou rezonovat po dlouhá léta.
