N a příkladu České národní banky názorně vidíme, jak rychle se může měnit tržní konsensus. Zatímco na minulém zasedání se rozhodování točilo okolo varianty, zda úroky poslat dolů, nebo je držet beze změny, na tom aktuálním se už hrálo o to, zda nastane snížení o čtvrt, nebo o půl procentního bodu. Přestože dezinflační proces v celém západním světě zrychluje, vidíme, že se velké centrální banky do razantního uvolňování měnové politiky prozatím nepouštějí. ČNB však jde proti tomuto trendu.
Snížení úroků o půl procentního bodu lze označit za překvapivý a poměrně troufalý krok. Redukce o čtvrt procentního bodu by představovala obezřetnější řešení, konzistentnější se snahou o rychlý návrat stabilních cen. Akce ČNB znamená určité riziko, protože stále není známá inflace za leden. Přestože se pravděpodobně nedočkáme plošného a dramatického zdražení, hraje důležitou roli i symbolika.
Pohyb sazeb o čtvrt procentního bodu je ve světě centrálních bankéřů běžné tempo. Půl procentního bodu už signalizuje rychlejší dynamiku, k níž se banka uchyluje spíš v mimořádných momentech. To by dávalo smysl, pokud by si centrální bankéři byli opravdu extrémně jistí, že inflace markantně zpomalí, případně se obávali drastického ekonomického ochlazení. Podle slov guvernéra se v pozadí aktuálního rozhodnutí skrývá předpoklad hmatatelné inflační úlevy (lednová inflace by měla poklesnout ke zhruba třem procentům).
Nesmíme opomíjet, že prvořadý cíl centrálních bank je cenová stabilita. Pokud by ČNB chtěla prokázat, že usiluje o její co nejrychlejší znovunastolení, vydala by se nyní s úroky dolů pouze o čtvrt procentního bodu. Až by se potvrdilo, že se ceníky skutečně nezvýšily, uvolnila by se cesta k agresivnějšímu cyklu snižování úroků.
Více jestřábí postoj Evropské centrální banky ve srovnání s tou tuzemskou tlačí nahoru kurz eura. To se vyšplhalo nad psychologickou hranici 25 korun. Na této úrovni se česká měna naposledy obchodovala na jaře 2022. Slabší kurz tuzemské měny funguje jako faktor, který do určité míry komplikuje boj proti inflaci. Existují i další rizika, proč by zrychlená cenová dynamika mohla přetrvávat – například přehřátý trh práce nebo opětovný nárůst cen energetických komodit v souvislosti s geopolitickou nestabilitou.
Centrální banky sklidily obecnou kritiku, že na svých posledních zasedáních promarnily možnost verbálně zaintervenovat proti uvolňování podmínek financování. Klesající dluhopisové výnosy znamenají zlevňování peněz. Toho mohou domácnosti využít k navýšení spotřeby, případně firmy k investiční aktivitě. Tato skutečnost brzdí efektivitu dosavadních monetárních restrikcí. Do určité míry hrozí, že uvolněné podmínky financování prodlouží protiinflační kampaň centrálních bank.
V tomto kontextu by ČNB měla zdůraznit, že současná tržní očekávání ohledně snižování sazeb jsou přehnaná. Od některých radních naopak přímo zaznělo, že investorská očekávání nejsou nerealistická. Přitom trh sází na to, že se na konci roku 2024 budou sazby nacházet pod čtyřmi procenty. Obezřetnější by bylo posunout úroky do konce roku do intervalu 4,5 až pět procent. Pokud by ČNB nastínila jemnější strategii uvolňování politiky, došlo by k nárůstu dluhopisových výnosů, respektive k posílení měny, což by pomohlo k rychlejšímu vykořenění inflačního problému.
Národní banku letos čeká delikátní balancování. Hospodářské trendy nejsou povzbudivé a inflace současně zůstává nad cílem. Banka se do této situace vmanévrovala svým laxním přístupem z posledního roku a půl. Pokud však vezmeme v potaz citelný nárůst cenové hladiny z posledních let a doprovodnou erozi kupní síly, měl by být cyklus uvolňování měnové politiky navzdory slabší ekonomice opatrný a pozvolný.
