Dogmatický přístup ČNB může tvrdě dopadnout na investice firem
Inflace v lednu pravděpodobně přesáhne devět procent, když k tomu přispívá silná poptávka domácností, přehřátý trh práce a výrazně expanzivní fiskální politika z loňska. Proto je zcela namístě přitáhnout měnovou politiku. Otázkou je, zdali současné prudké zvyšování sazeb nemůže nakonec českou ekonomiku spíše poškodit.
Nemalá část inflace je totiž nabídkového charakteru, proti kterému jsou obecně možnosti měnové politiky značně omezené (na zkrocení nabídkové inflace je potřeba „obětovat“ část produktu). A nejde jen o přímý vliv cen energií, pohonných hmot, částečně cen potravin či chybějícího materiálu a polovodičů. Pokud se například podnikatelům kvůli cenám energií výrazně zvýší náklady, ceny ve službách či obchodu prostě porostou, zvlášť když mají podnikatelé za sebou dva roky silných restrikcí. Výrazná část současné inflace má podobu skokového růstu cenové hladiny.
Domácí inflační tlaky letos značně zpomalí bez ohledu na to, zda ČNB zvýší sazbu na pět procent či ji nechá tam, kde je nyní. Fiskální politika by již letos neměla být tak uvolněná a trh práce se zhorší přes pokles reálných mezd. Navíc ani vysoké úspory z roku 2020 již nebudou takové. Zpomalí trh nemovitostí, a především spotřeba domácností bude negativně ovlivněna vysokými cenami energií.
Dogmatický přístup ČNB ale může velmi tvrdě dopadnout na investice firem, protože ne všechny firmy si mohou půjčit v eurech. Investice jsou klíčové pro vývoj potenciálního HDP a také pro to, abychom doháněli vyspělejší země západní Evropy (jejichž firmy budou mít stále přístup k levným úvěrům).
A navíc je potřeba, aby firmy v České republice investovaly do robotizace. Pokud to kvůli vysokým sazbám omezí, trh práce zůstane přehřátý, což bude držet inflaci vyšší, měnová politika zůstane přísná a budeme se točit v kruhu.
Autor je analytik České spořitelny.