Macinka jako ministr životního prostředí? Díky povolenkám může nabídnout voličům autovoucher
Česká zahraniční politika bude i nadále řízena dvojicí silných hráčů – Andrejem Babišem a prezidentem Petrem Pavlem –, kteří se zaměřují na posilování pozic Česka v EU a NATO. Tato dynamika má klíčový vliv i na českou energetiku, zejména na otázky týkající se výstavby jaderných bloků, dekarbonizace a využívání evropských fondů. Jak se bude Česko vyrovnávat s nároky EU a jaký bude další směr pro energetickou bezpečnost země?
Setrvání v přijatelné poloze v Evropské unii nám umožní donotifikovat naši výstavbu jádra v Dukovanech, případně další jaderné projekty či kapacitní mechanismy pro plyn a uhlí. Poněkud se zapomnělo na vyšetřování blackoutu – tam bude rozhodující také evropská úroveň a lze předpokládat, že celá řada větších či menších pochybení v konečné zprávě nevyzní nijak katastrofálně. V evropském sdružení provozovatelů přenosových soustav máme dobrou pozici; Španělsko je podstatně těžší případ a zpráva bude doručena patrně jako vánoční dárek.
Složitější bude naše případné vyjednávání o návrhu Karla Havlíčka na využití peněz z modernizačního fondu, potažmo emisních povolenek na investice do sítí a snížení regulovaných cen elektřiny. Zatímco úhradu položky za „podporované zdroje elektřiny“ si v klidu odehrajeme na domácí půdě jako „swap“ vyššího rozpočtového deficitu za kladný důchodový efekt u domácností a zvýšení konkurenceschopnosti našeho průmyslu, využití evropských zdrojů budeme muset umět odehrát v Evropě. Půjde o samotnou přípustnost a technickou proveditelnost takového návrhu, za podstatnější však považuji jeho efekt.
Propíše se snížení investic v kolonce regulovaná aktiva regulovaných subjektů přes odpisy do koncových cen elektřiny dostatečně a včas? Nevyužije oligopolní prostředí české energetiky – nízká konkurence na trhu dodavatelských instalačních firem i na trhu koncových dodavatelů energií – takové opatření k získání další „renty“?
Potřebujeme státní ČEZ pro strategické věci
Dalším předvolebním tématem bylo zestátnění skupiny ČEZ. Je otázkou, zda to bude tak velké téma i po volbách, ale pokud ano, stát by měl nejprve ČEZ navigovat k vykoupení minoritních akcionářů a masivní náklady na tuto operaci následně snížit prodejem částí ČEZ – přinejmenším u ČEZ Distribuce a ČEZ ESCO. Ale i u nejaderného výrobního portfolia to považuji za možné a mohlo by to zmírnit i negativní dopady na fungování pražské burzy.
Za podstatné považuji zejména to, aby nový, ryze státní ČEZ nebyl stále bobtnajícím molochem, ale věnoval se jen strategickým věcem – tedy zejména jádru, plynárenské infrastruktuře a zajištění energetické bezpečnosti Česka jako takové. Naopak by bylo krajně nešťastné, kdyby se návrh SPD na vznik státního obchodníka s elektřinou plíživě vrátil formou čistě státního hegemona, který by začal ceny tržní složky elektřiny nějakou formou koordinovat s vládou a postupně odcházel z energetických trhů. Toho se však dle rétoriky Karla Havlíčka obávat nemusíme.
Potřebujeme státní ČEZ pro strategické věci, přísnou regulaci, investiční podporu z evropských fondů pro výstavbu elektrických sítí a k tomu současně živější konkurenci ve všech oblastech energetiky, kde je to možné – zejména u výrobců a dodavatelů elektřiny, kde se v druhém případě pod zdánlivě pestrou nabídkou ceníků skrývá dominující oligopol s masou stínových operátorů na okraji.
I Macinkovi se může hodit ETS 2
Vážné obavy tedy nová vláda přináší asi jen v oblasti dekarbonizace – a to zejména pokud by resort životního prostředí obsadili Motoristé. Ani tady ale není důvod panikařit. Za prvé, vláda může stále ještě vzniknout i na klimaticky příznivějším politickém půdorysu. Za druhé, politici rádi kritizují „zelené evropské šílenství“ před volbami, ale současně ještě raději tyto evropské peníze rozdělují. A Česko ze systému ETS 1 získává desítky miliard korun navíc oproti tomu, kolik se v Česku za povolenky zaplatí. U ETS 2 budeme také v plusu.
Proč by šéf Motoristů Petr Macinka v teoretické pozici ministra životního prostředí – vedle pravděpodobných přihrávek uhelným těžařům v oblasti rekultivací dolů – nedošel k tomu, že lepší než odmítnutí ETS 2, porušení pravidel EU a destrukce vlastního rozpočtu je nabídnout zasaženým sociálním skupinám „autovoucher“? Stačí přece předělat pirátský klimatický voucher tak, aby pomohl lidem, kteří auto nahradit nemohou a najezdí hodně kilometrů kvůli práci i rodině v oblastech, kde jinou volbu nemají.
Autor je zakladatel skupiny Amper.
