Období na české poměry extrémně vysokých úrokových sazeb pomalu končí. Výnosy dluhopisů se již nacházejí pod svými maximy a na spadnutí je i první snížení sazeb ze strany ČNB. Nastala možná správná chvíle ke zhodnocení dopadů předchozího utahování měnové politiky na finance českých domácností. Výsledek může být pro mnohé překvapující: zvyšování úrokových sazeb mělo pozitivní vliv na jejich čisté úrokové příjmy. Jinými slovy příjmy z držení aktiv nesoucích úroky, jako jsou vklady či cenné papíry, se domácnostem v souhrnu zvýšily víc než úroky placené za přijaté úvěry
Ve druhém čtvrtletí 2021, tedy před vypuknutím cyklu utahování sazeb, objem přijatých úroků převýšil objem úroků placených o 0,3 procenta hrubého disponibilního důchodu. O dva roky později už se tato pozitivní bilance zvětšila na 1,4 procenta. Tento vývoj může vzbuzovat pochybnosti zejména s ohledem na zprávy z médií o podstatně rychlejším zdražování hypoték než zvyšování úroků na vkladech.
Existuje však řada důvodů, které dávají statistikům za pravdu. Zaprvé objem vkladů domácností a jimi nakoupených cenných papírů podstatně převyšuje objem přijatých úvěrů. Hypoteticky stejně velké navýšení úročení na vkladech a úvěrech tak vede k vylepšení jejich úrokové bilance.
Zadruhé rostoucí úroky se v realitě promítaly rychleji na celkových vkladech než na celkových úvěrech, které mají obecně delší splatnost. To je dáno předně tím, že lidé mají zpravidla hypotéky či spotřebitelské půjčky fixované na relativně dlouhé období. Růst sazeb tak řadě dlužníků úrokové platby nenavýšil. A zatřetí domácnosti v návaznosti na prudký růst sazeb racionalizovaly své chování. Lidé přesouvali své úspory z běžných účtů na lépe úročené termínové vklady, citelně zvyšovali zájem o nákupy dluhopisů. Na druhé straně podstatně omezili poptávku po úvěrech na bydlení, k čemuž je vedle zdražení hypoték vedlo množství dalších, obecně známých důvodů.
Z(a)tracená čísla: Hypoteční refix jako jedna z tváří pekla
Skutečnost, že domácnosti v souhrnu na vyšších úrokových sazbách „vydělaly“, se ovšem nepromítla do silnější spotřebitelské poptávky. Statistická čísla jasně ukazují na poměrně prudký pokles soukromé spotřeby. Jednou z hlavních příčin je, že dopady změn čistého úrokového příjmu se liší mezi různými skupinami domácností. Na ty zadlužené byl dopad přirozeně negativní s následným omezením spotřeby. Naopak domácnostem s převažujícími úsporami růst úroků pomohl, ale nepromítl se tolik do navýšení spotřeby. To odráží historicky pozorovanou skutečnost, že „bohatší“ lidé mají tendenci posilovat či omezovat svoji spotřebu v návaznosti na změnu svého příjmu v menší míře než lidé „chudší“.
Vedle toho pramenil negativní vliv vyšších sazeb na poptávku domácností ze silnější motivace šetřit a odkládat spotřebu do budoucna. Úspory byly lépe zhodnocovány, zatímco náklady na financování spotřeby a investic z úvěrů se zvyšovaly. Z uvedeného lze vyvodit následující závěry. Zaprvé ČNB zvýšením sazeb utlumila spotřebu domácností, přičemž jejich vyšší úrokové příjmy tyto dopady pouze mírnily. Zadruhé vyšší sazby vedly k prohloubení nerovností mezi domácnostmi. A zatřetí očekáváné uvolnění měnové politiky v příštím roce učiní zhodnocování úspor méně atraktivním a dopomůže k restartu soukromé spotřeby.
