Ekonomové se pohádali o dopadech umělé inteligence. Kolika lidem vezme, nebo vytvoří práci?

Předpovědí o tom, jak nám umělá inteligence vezme práci, je celá řada. Ostatně psali jsme o tom nedávno i v e15. Technologičtí optimisté slibují ráj na zemi, zatímco skeptici varují před masovou nezaměstnaností ještě před koncem této dekády – prostě tak, jak to předpovídala oblíbená sci-fi díla Star Trek nebo Matrix. 

Skvěle to ukázala debata banky Goldman Sachs, kde se střetly dva pohledy na budoucnost lidské práce. Na jedné straně stála data velké finanční instituce, na straně druhé skepse čerstvého držitele Nobelovy ceny Darona Acemoglua z MIT. Dovolím si ji vám trochu popsat. 

Joseph Briggs, hlavní ekonom bankovního gigantu Goldman Sachs, to vidí optimisticky. Podle propočtů jeho týmu zasáhne nová technologická vlna během deseti let přibližně devět procent americké pracovní síly, tedy 15 milionů lidí měnících profesi. Briggs ovšem uklidňuje veřejnost tím, že tento šok bude rozprostřený v čase a roční nárůst nezaměstnanosti kvůli robotům nepřekročí jeden procentní bod. To by v Česku mohlo činit zhruba 54 tisíc lidí ročně. To nezní příliš optimisticky. 

Co umí trh práce?

Nicméně důvodem k jeho optimismu je obrovská dynamika trhu práce. Jen ve Spojených státech každý rok zanikne přibližně 29 milionů pracovních pozic, ale zároveň jich 30 milionů nově vznikne. Lidé a firmy se neustále přizpůsobují v živém tržním procesu. Podle propočtů banky stačí, aby se tamní tempo tvorby nových pozic zrychlilo o pouhých pět procent, a trh bez problémů zvládne najmout všechny pracovníky, které nová technologie vytlačí. 

Dokonce může AI nezaměstnanost snížit, říkal v poslední době nejhlasitěji šéf Amazonu Jeff Bezos. Možné to je, za posledních 80 let bylo celých 85 procent vzniku nových pracovních míst taženo nástupem nových technologií. A AI je dle Briggse tak zásadním technologickým pokrokem, že to s trhem práce silně zatřese. 

Když akademik popisuje realitu

Jenže do diskuse vstupuje nobelista a odborník na dopady umělé inteligence Daron Acemoglu a bankéře osprchuje chladnou akademickou vodou. Slavný ekonom odhaduje, že v horizontu pěti let bude čistý úbytek pracovních míst skromnější, konkrétně mezi dvěma až čtyřmi procenty. Acemoglu se otevřeně směje prohlášením šéfů technologických korporací a připomíná, že je velký rozdíl mezi laboratoří a reálným byznysem. 

Dokud nevznikne snadno nasaditelný balíček aplikací fungujících jednoduše jako kancelářský software od Microsoftu, plošná automatizace se bude prosazovat pomalu. A něco na tom je, vidí to kolem sebe. Přece jen je umělá inteligence pro širokou veřejnost s námi už pár let a dopady na ekonomické agregáty jsou zatím skromné. 

Levnou práci nahradí jen levná AI

Acemogluův kolega Neil Thompson z MIT k tomu dodává zásadní finanční argument. Aby mohl stroj nahradit živého člověka, musí daný úkol dělat nejen přesněji, ale především levněji. V současnosti je provoz obrovských počítačových modelů tak náročný, že se firmám plošné propouštění zaměstnanců prostě nevyplatí. Nebo tím zakrývají své vlastní problémy.  

Acemoglu nakonec připomíná, že neexistuje žádný železný ekonomický zákon, který by zaručoval, že ničení starých profesí musí být vyváženo tvorbou nových. Neodmítá tak jen Briggsův odhad velkých tektonických otřesů, ale také jeho optimismus ohledně tvorby pracovních míst. Dopady budou menší, ale negativní. 

Jak to dopadne, neví samozřejmě nikdo, ale je poučné sledovat debaty těch, kteří mají k tématu co říct. Historická zkušenost sice mluví pro optimismus, ale Acemogluovo varování bychom neměli brát na lehkou váhu. Budoucnost práce totiž nezávisí na samotných algoritmech, ale na tom, k čemu je nakonec budeme chtít v našem světě využít. A sáhněme si do svědomí, kolik z nás a jak často využívá AI ke zvýšení produktivity, anebo jen bezmyšlenkovitě pálí energii. V tom je odpověď na spor Briggse s Acemogluem.