Každý dobrý justiční systém nepochybně potřebuje opravné prostředky. Jenže dobrý justiční systém má být také přehledný a předvídatelný. To, co předvádí česká spravedlnost v případě Davida Ratha, ukazuje, že skloubit oba tyto požadavky se u nás stále nějak nedaří.
Včera udělala česká bohyně Justitia v ostře sledované kauze další otočku o 180 stupňů. Exhejtmanův případ se tak vrací k první instanci s tím, že odposlechy lze znovu použít jako důkaz.
Jakkoli včerejší rozhodnutí Nejvyššího soudu jistě lahodí běžnému neprávnickému rozumu, jeho procesní dopady na další využívání odposlechů mohou být ještě dost zajímavé. Nejnepříjemnějším dojmem z celé kauzy však je ten, že česká bohyně spravedlnosti místo aby důstojně třímala meč a váhy, s oběma atributy své moci žongluje v nepředvídatelných figurách a kdo ví, jestli občas také nemrkne pod šátkem. A tenhle dojem žádné vyústění Rathovy kauzy nezboří. To bude chtít mnohem víc práce.
