Glosa Petra Peška: Jak si Babiš namazal ČSSD na chleba
Výsledky působení současné vlády nejsou nijak veselé, přesto lze ve fungování koalice najít i pár humorných momentů. Jedním z nich je vzájemné přebíjení nápadů, okázalé chlubení zásluhami (vlastními i cizími), pranýřování a někdy dokonce i ponižování koaličního partnera. Zvyšování příspěvků na rodičovskou poskytlo k těmto půtkám ideální příležitost.
Mediální rozcvičku provedl premiér Andrej Babiš už během živého vstupu v nedělních Událostech ČT. Nejen, že mohl oznámit dosažení dohody, ale neopomněl dodat, že ČSSD vlastně jen okopírovala dřívější návrh jeho ministryně financí Aleny Schillerové. A ještě si přisadil: „Oni měnili ten návrh asi třikrát a není možné něco slibovat, aniž by na to bylo finanční krytí.“
Příležitostí k závěrečnému úderu se stala pondělní tisková konference k rozpočtu na příští rok. „Znovu opakuji, je to návrh ministerstva financí z října 2018,“ nejdříve „ocenil“ zatím poslední představu ČSSD. A pokáral jejich ministryni práce a sociálních věcí Janu Maláčovou, že na zvýšení rodičovské našla ve svém resortu jen 250 milionů.
Jelikož celé přilepšení má ročně přijít na 8,6 miliardy korun, musela tedy zasáhnout její rezortní kolegyně. Tu naopak pochválil jako vzornou žákyni: „Je potřeba a chtěl bych vyzdvihnout ministerstvo financí a paní ministryni, že skutečně ty peníze našla.“ A aby bylo úplně jasno každému, dodal, že resort Aleny Schillerové (nominované za ANO) „odvedl skvělou práci“.
A je vlastně podružné, že premiér ani jeho ministryně financí neřekli konkrétně, kde se oněch téměř devět miliard vezme. Andrej Babiš zůstal u konstatování, že to bude z jiných kapitol a rostoucích příjmů rozpočtu, Alena Schillerová pak obecně mluvila o zdrojích ze změny tvorby rezerv pojišťoven, plánovaného zavedení digitální daně a dalších vln EET – byť stále neschválených.
Tím ale chvilka koaliční lásky neskončila. Když došla řeč na bankovní daň – pomocí níž chtěla ČSSD na své nápady vyždímat peníze – dal premiér najevo, kdo že tu je hlavním ochráncem taktéž prostých lidí. „Myslíme si, že sektorová bankovní daň ohrožuje stabilitu finančního sektoru, ohrožuje celkové financování obyvatelstva, hypoték, živnostníků a firem.“ A aby bylo zároveň jasno, kdo jim chce naopak škodit, s odkazem na sociálně demokratické dilema dodal: „Odmítáme heslo banky, nebo děti, to je nesmysl.“
Sám se přitom nápadu dostat z bank nějakou tu miliardu navíc zjevně nebrání. Podle představ Andreje Babiše by měly finanční domy přispět do jakéhosi národního investičního fondu, příští rok by to při jeho vzniku mohlo prý být tak šest miliard. Ale to přeci žádná daň není…
A jako doplněk následovaly malé šťouchance typu, že to on chce řešit dvojí kvalitu potravin. A zcela pozadu nezůstala ani ministryně Schillerová, která si jen tak mezi řečí posteskla: „Mrzí mě, že jsme u revize sociálních dávek zatím nepokročili.“ Kdo že to zodpovídá za rezort práce a sociálních věcí….?
Vůči sociálním demokratům to může být trochu nespravedlivé, ale netřeba je litovat. Věděli, s kým do koalice jdou, neboli – někdejšími slovy samotného Andreje Babiše – „s kým mají tu čest“. Občas se pokoušejí sami svého koaličního partnera obcházet přes média s vlastními návrhy, jenže jak nyní poznávají, není to vůbec snadné. A ostatní parlamentní strany alespoň vidí, jak by jejich případné vládní partnerství s hnutím ANO vypadalo. Zvlášť pokud by byly ve slabší pozici.