Inflace ve Spojených státech i v eurozóně rychle stoupá. V USA je nejvyšší od srpna roku 2018, v eurozóně od ledna 2020. Zatímco ještě loni se inflace v eurozóně topila v záporných číslech, letos v březnu se již nacházela na úrovni 1,3 procenta. V USA se sice do záporu loni nedostala, nulové úrovni se ale přiblížila. Inflace zřejmě bude rychle stoupat i v následujících měsících.
Nahoru ji tlačí vysoké ceny pohonných hmot i nízká srovnávací základna, přičemž v loňském roce první vlna pandemie srazila ceny výrazně směrem dolů. V USA se tak inflace v jarních měsících zřejmě přehoupne přes tři procenta, v eurozóně pak ve druhém pololetí letošního roku přes dvě.
Centrální banky by si tak mohly oddychnout, že se tyto klíčové veličiny konečně přibližují k jejich inflačním cílům. Potíž ale je, že inflace je tažena pouze jednorázovými faktory, jejichž vliv pomine a inflace se v příštím roce opět rychle sesune směrem dolů. Do té doby ale inflační očekávání zřejmě dále porostou.
To se pak odráží i ve vývoji úrokových sazeb, které se jak v USA, tak i v eurozóně alespoň na delším konci výnosové křivky vyšplhají nahoru. Evropské za těmi americkými zatím zaostávají. S postupující vakcinací budou ale tento rozdíl umazávat a potáhnou s sebou nahoru i sazby české.
Na krátkém konci výnosové křivky si ale na růst úrokových sazeb budeme muset počkat. Tedy alespoň v Americe a v eurozóně, a to do roku 2023, respektive 2024 v případě eurozóny. Česká republika získá v tomto ohledu zřejmě prvenství, když k tomuto kroku přistoupí již ve druhé polovině letošního roku.
