Jak pět tisíc korun dokáže zamotat hlavu pravicovému voliči

Vláda Petra Fialy (ODS) se shodla na vyplacení jednorázového příspěvku 5000 korun na každé dítě pro domácnosti s příjmem do jednoho milionu korun za rok.

Vláda Petra Fialy (ODS) se shodla na vyplacení jednorázového příspěvku 5000 korun na každé dítě pro domácnosti s příjmem do jednoho milionu korun za rok. Zdroj: ČTK

Nápad vlády darovat každé domácnosti s příjmem do milionu korun pět tisíc korun na každé dítě spustil celkem očekávaně debaty o populismu. Argumenty zklamaných pravicových voličů lze chápat. Jsou to skutečně peníze vyhazované z vrtulníku, skutečně to nedává ekonomický smysl a skutečně to nevyřeší rychle rostoucí ceny. Samozřejmě zaznívá i okřídlené „proti populismu nelze bojovat populismem“. Jakkoli dokážu všechny tyto argumenty pochopit, vyplývá z toho pro mě, že část takto argumentující společnosti zamrzla v roce 2019. 

Zamrzla ve světě, kde platí klasické ekonomické poučky (byť nikoli dokonale), ve světě, kde existují dva jasně dané tábory – pravice a levice. Ve světě, kde se největší bitvy svádějí o nějaký nesmysl v rámci kulturní války.

Nechci vás strašit, ale nic z toho už v roce 2022 neplatí. To, co vidíme kolem sebe, je v podstatě „dokonalá bouře“.

Rychle rostoucí inflace, válka takřka za barákem, bezprecedentní uprchlická vlna či nedostatek surovin a problémy v dodavatelských řetězcích. Na začátku všeho byl covid, který stále působí jako katalyzátor nejen ekonomických, ale i společenských změn.

Tyto společenské změny známe velmi dobře z období před oběma světovými válkami. Nejistota a rozkývaná ekonomika vynesly k moci psychopaty, kteří neváhali obrátit podstatnou část světa v prach a nastolit brutální autoritářské režimy. O nic menšího se nyní nehraje. Na jedné straně stojí liberální demokracie a na straně druhé nejrůznější „ismy“. Přestože je to zejména globální potyčka, promítá se i do jednotlivých zemí a Česko není výjimkou.

V této optice bychom měli nahlížet i na takový detail, jakým je pět tisíc korun na každé dítě. Podpora je to skutečně velkorysá a dostanou ji nepochybně i lidé, kteří to nepotřebují. Na druhou stranu je to poprvé podpora, která zasahuje i střední třídu. Tedy třídu, která celou dobu platila nejrůznější populistické nápady předchozích vlád a neměla z toho vůbec nic. Vzpomeňme si na debatu kolem pěti tisíc korun pro důchodce, kteří přitom mají ze zákona zajištěnou valorizaci svého příjmu.

Střední třída je přitom základním kamenem jakéhokoli funkčního státu. I na ni ovšem dopadají rostoucí ceny, a zejména pak rostoucí ceny energií. Výsledkem je, že střední třída se zmenšuje a tím rostou sympatie k nejrůznějším populistům, jejichž cílem je všechno možné, ale starost o zářnou budoucnost Česka to rozhodně není. Peníze tak dostávají lidé, kteří to státu mnohokrát zaplatili a v budoucnosti ještě zaplatí.

Jestli tohle je cena za to, že se takzvaně trochu „odpustí pára“, která se ve společnosti nepochybně hromadí, jsem ochoten ji zaplatit. Čistě pohledem čísel navíc jde o deset mi­liard korun. Za poslední dva roky jsme z okna vyhodili jeden bilion korun. Zčásti na totální nesmysly a zčásti na kompenzace covidových opatření, která se zpětně ukazují jako zločinná a zcela zbytečná. Takže mě „pláč“ nad utracenými deseti miliardami skutečně nedojímá.

Očima guvernéra: Inflace

Video placeholde
• Videohub

Žijeme v zemi, kde se ještě nedávno zavíraly malé obchody a velké nechávaly otevřené s vysvětlením „musíme snížit virovou nálož“. A se stejným vysvětlením jste si museli dát kafe v kelímku do pytlíku, aby to bylo v souladu se zákonem. Chodili jsme venku v respirátoru a nemohli jsme jít na dětské hřiště, protože bylo obehnané policejní páskou.

Od liberální demokracie byly ty poslední dva roky zatraceně vzdálené. Byla to taková zkouška, jak by mohl svět vypadat ve chvíli, kdy se k moci dostane nějaký psychopat. A přesně o to se teď hraje. A to nejenom v Česku. Je extrémně důležité dávat najevo i střední třídě, že není vládě ukradená. Protože to bude opět střední třída a rodiny s dětmi, které budou stát přímo v oku „dokonalé bouře“. Budou to nejen všechno platit, ale řada z nich se propadne do chudoby, přijdou o práci a nečekají je vůbec lehké chvíle. Ukázat alespoň symbolicky, že na nich záleží nejvíc ze všech, je takřka povinnost. Populismus je naopak srovnávat pět tisíc pro důchodce s těmito pěti tisíci korunami.