Kdo všechno pracuje na tom, aby akcie klesaly? Velkou roli budou hrát evropské dluhy
Friedrich Merz rozumí trhům i politice. Ostatně jinak by nemohl být členem dozorčích rad takových gigantů, jako je německá pobočka společnosti BlackRock nebo HSBC, a zároveň být úspěšným politikem, který se dostal až na metu nejvyšší, tedy na křeslo kancléře. Když ale oznámil své velkolepé plány na nakopnutí německé ekonomiky, trhy začaly počítat, jestli to náhodou všechno nemůže být také špatná zpráva.
Když se před nedávnem kvůli nečekanému zvýšení cel americkým prezidentem Donaldem Trumpem sesunuly akciové trhy do medvědích nor, možná jsme na chvíli mohli zapomenout na to, že si s našimi investicemi zahrávají i ostatní politici. A možná ospravedlnitelně. Cílem těchto řádků určitě není hodnotit to, zda je jejich politika rozumná či nikoliv, jen upozornit na dopad, o kterém se často nemluví.
Tím dopadem je právě tlak na nižší ceny aktiv, typicky projevený propadem akcií. U Donalda Trumpa byla ta logika jednoduchá – dražší globální obchod vede k růstu nákladů a nižším maržím, tedy k nižší hodnotě akcií zasažených firem. A protože zasažené byly nakonec prakticky všechny firmy, akciový trh se svorně začervenal.
Vytěsňovací efekt
Naneštěstí si ale na výnosy akcií brousí zuby i další nejistota, kterou ve světové ekonomice dnes máme. Když se Friedrich Merz rozhodl rozpohybovat Německo vládními výdaji, nebude to zadarmo. Protože to chce dělat na dluh, což víme, protože potřeboval prolomit limity zadlužování, bude muset udat na trhu dodatečné množství státních dluhopisů. A ty si musejí koupit finanční instituce, firmy a domácnosti, které by jinak stejné prostředky investovaly jinde. V ekonomii se tomu říká vytěsňovací efekt, a i když by to politici viděli rádi, tak se mu bohužel nelze vyhnout. Něco to bude stát. A to něco není jen přímo z kapes daňových poplatníků, ale když je to na dluh, tak z kapes budoucích daňových poplatníků. A zásah dostanou i finanční trhy.
Ne nutně pro každého ve špatném. Protože vyšší nabídka státních dluhopisů povede k jejich nižší ceně, a tedy k jejich vyšším výnosům, nejspíš dobře vydělají ti, kdo si je koupí. Ale na úkor těch, kterým kvůli vyšším výnosům v ekonomice spadnou ceny jejich aktiv, třeba akcií.
V malém to samozřejmě vidíme a uvidíme i u nás. Pandemické zadlužení a jeho částečné pokračování i přes výraznou konsolidaci také odčerpává soukromé finance. I když to není nic, co by dokázalo zahýbat světovými akciovými trhy, je to trend, který nelze přehlédnout, a desítky malých zemí, jako je Česká republika, se na konci dne posčítají. Merzovo Německo je jen nejviditelnějším symbolem.
Bez nákladů to nebude
Není to ale jen o investicích do obrany nebo infrastruktury. Dávno před Merzem a válkou na Ukrajině to byly plánované investice do Green Dealu, které nemohly být zaplaceny jinak než na dluh. I tam jsme museli trpělivě upozorňovat, že i kdybychom se rozhodli, že je to správně, tak to povede k vyšším výnosům na státních dluhopisech a k odlivu peněz z jiných částí kapitálového trhu. Bez nákladů to bohužel nebude. A dvojnásobně bohužel ani bez těch nepřímých.
Znamená to, že nemáme investovat na dluh do obrany nebo infrastruktury? Ani náhodou, možná je to správně. Jen to znamená, že nesmíme čekat zázraky. Není to zadarmo. A ti z nás, kteří si dokážou hned představit, že je to na dluh, tedy to musí zaplatit z daní budoucí generace, ještě nemají celou odpověď.
Nákladů je bohužel víc a aniž bychom brousili do možné korupce, tak jeden z nich se stane, i kdyby státy udělaly vše, co nejefektivněji umějí. Vyšší výnosy na státních dluhopisech budou vždycky bolet akcie. A nejen je. Pokud chceme zbrojit, stavět vysokorychlostní tratě, jaderné elektrárny nebo budovat zelenou budoucnost, tak klidně, ale postavme se čelem k tomu, že to něco stojí.
