Komentář Bohumila Pečinky: Udej svého živnostníka
Od poloviny letošního roku odstartuje ministerstvo financí pseudoloterijní hru s názvem Účtenkovka. Že půjde skutečně o zajímavý loterijní byznys svého druhu, o tom svědčí i jméno hlavního subdodavatele systému, jímž je společnost Sazka.
Ministerstvo financí chce vyplácet roční výhry za 65 milionů korun a výherce bude vyhlašovat každý měsíc. Tímto ale výčet hravých a herních aspektů celé věci končí. Všechno ostatní je už jenom a pouze politika. Oficiálním smyslem celé akce je přimět lidi brát si v restauracích a obchodech účtenky a následně zapisovat jejich čísla na oficiální web, kde se každý může přesvědčit, jestli je účtenka platná, nebo ne.
Za tuto svou aktivitu bude každý odměněn tím, že bude zařazen do slosování o peníze, auta a kdovíco ještě. Ministerstvo financí bude také zpětně zjišťovat, jestli účtenky jsou, nebo nejsou v pořádku. Tento systém, který zatím funguje ve třech evropských zemích (Slovensko, Slovinsko, Chorvatsko) má své mentální přesahy do minulosti a také ekonomické důsledky pro budoucnost. Předně dochází k opětovnému oživení protektorátně-komunistické udavačské mentality. Ta byla u nás, v zemi závisti, jak Česko nazval profesor Václav Černý, přítomná vždycky.
Jenom odporné režimy však na této vlastnosti oficiálně stavěly a podporovaly ji. Udávání „Židů“, „masarykovců“ či třeba „keťasů“, jak se v dobové hantýrce říkalo těm, co měli talent nebo byli bohatší, se ve čtyřicátých a padesátých letech 20. století stalo oficiálně podporovanou doktrínou. A to už vůbec nemluvíme o skrytém udávání tajné policii. Účtenkovka bohužel podporuje všechny psychologické stereotypy minulosti. Udej svého živnostníka a dostaneš sto tisíc až milion korun, hlásí hrdě ministerstvo financí. Můžete ovšem dostat i nový automobil, a to už se za jedno anonymní udání vyplatí… Jen si musí dotyčný dát pozor a nesmí poslat víc než jedno udání na jednoho obchodníka denně. Pak je jeho svědectví neplatné.
Zvýšený dohled nad jednou podnikatelskou vrstvou bude mít své důsledky. Část lidí skončí s podnikáním úplně a přesunou se do fabrik, přijmou zaměstnanecký status nebo natáhnou ruku ke státu. Část bude vyhnána do šedé ekonomiky a bude balancovat na hraně zákonnosti. Oživí se komunistický duch melouchaření a kšeftíčků, který jde mimo svět účtenek a daňových paušálů.
Nejspíš také rozkvetou komunistické formy hospodaření. Vyrojí se kadeřnice stříhající výhradně doma, vrátí se fenomén „soukromých“ restaurací a klubů a vzájemná svépomoc jako forma výměny služeb.
V konečném důsledku bude ochuzena oficiální nabídka služeb na oficiálním trhu, což povede k růstu cen a vzniku neoficiálních sazebníků mimo účetnictví. Vedlejší důsledky pro život společnosti budou zkrátka tak velké, že to ani za případný zisk nestojí.
Autor je komentátorem týdeníku Reflex.