Jaderná energetika má silnou podporu české veřejnosti, alespoň ve srovnání s jinými zeměmi. A to je zřejmě také důvod, proč současná vláda tvrdí, že připravuje výstavbu nových reaktorů. Podpora lidí ale může být pohříchu vrtkavá, když se atomová energie přesouvá do jejich blízkého sousedství. Výbušným tématem je zvláště ukládání použitého jaderného paliva. Protesty obcí proti případnému budování trvalého úložiště v jejich blízkosti to ukazují jasně.
Kořeny odporu vůči jaderné energii ve světě je třeba hledat primárně v haváriích elektráren v čele s tou černobylskou. Pokud ale bude pokračovat vývoj stále modernějších a bezpečnějších reaktorů, obavy z opakování Černobylu budou jako téma slábnout. Zato otázka, kam s použitým palivem, může advokáty jádra trápit mnohem více. Odpověď, že je možné ho na sto tisíc let bezpečně „zabetonovat“ pod zem, může být třeba i fakticky správná. Leč zdaleka ne každý bude mít pro takové vyhlídky pochopení.
Existují silné argumenty ve prospěch trvalých úložišť. Touto cestou se vydaly tak vyspělé země jako Finsko a Švédsko, které jsou v tomto ohledu nejdál na zeměkouli. Ve Finsku už se jedno úložiště staví přímo pod jadernou elektrárnou Olkiluoto. V obou severských zemích se přitom podařilo využít podpory lidí, kteří žijí v blízkosti atomových reaktorů a jasně vidí, jaké z toho mají ekonomické výhody.
V Česku může vše komplikovat nedůvěra k institucím. Správa úložišť radioaktivních odpadů, která stavbu hlubinného úložiště připravuje, čelila kritice kvůli údajné nehospodárnosti. Ministr průmyslu Havlíček nyní nařídil kontrolu jejího hospodaření.
Máme nějaké jiné řešení než trvalé úložiště? Teoreticky můžeme stopnout výstavbu nových reaktorů, což ale nevyřeší problém se starým palivem. Nabízí se možnost vyvézt ho za hranice, existuje myšlenka česko-slovenského, nebo dokonce evropského úložiště. Jestliže ale vidíme, jak „projaderní“ Češi protestují proti vlastnímu palivu, není těžké si představit, jak by vypadalo přijetí „odpadu“ z Česka někde v cizině.
Kromě trvalého úložiště je tu ještě naděje, že použité palivo najde v budoucnu lepší uplatnění než ležet zakopané pod zemí. Nakonec nemusí jít ani tak o odpad jako o cennou surovinu. Palivo je dnes vyčerpané jen z malé části a reaktory budoucích generací by ho mohly dále využívat. Výzkum a vývoj musejí směřovat nejen k bezpečnějším elektrárnám, ale také k efektivnějšímu využití paliva. Nedá se s jistotou říci, že tím vyřešíme problémy s veškerým stávajícím „odpadem“. Ale pokud jde o budoucnost bezpečnější jaderné energetiky, je možné mluvit o reálné naději.
