Aféra v BBC jako varování pro česká veřejnoprávní média. Svůj přešlap má i ČT

Vzor všech veřejnoprávních médií, britská BBC, se od minulého týdne otřásá v základech. Novinářské přešlapy, kvůli nimž hrozí americký prezident Donald Trump této instituci žalobou, už zlomily vaz generálnímu řediteli i šéfce zpravodajství.

V době, kdy se nastupující vláda Andreje Babiše chystá změnit financování České televize a Českého rozhlasu a zpřísnit jejich kontrolu, působí současné problémy BBC jako výstraha pro domácí média veřejné služby.

Připomeňme, co se vlastně stalo. Deník The Telegraph zveřejnil úryvky starší zprávy bývalého poradce výboru BBC pro redakční standardy Michaela Prescotta, která vyjmenovává redakční pochybení ve zpravodajství o Trumpovi, válce mezi Izraelem a Hamásem nebo tématu transgenderu.

Největší poprask vyvolalo odhalení, že dokument pořadu Panorama vysílaný těsně před americkými prezidentskými volbami v listopadu 2024 spojil dvě části Trumpova projevu tak, že vyzněl jako podpora davu jeho příznivců k násilnému útoku na Kapitol v lednu  2021. 

Ačkoli šlo o velké pochybení, rezignace šéfa stanice Tima Davieho a vedoucí zpravodajství Deborah Turnessové v Británii mnohé překvapila. V britských médiích se objevily spekulace o různých tlacích či neshodách Davieho s částí Rady BBC, která dohlíží na chod organizace s více než 21 tisíci zaměstnanců.

Předseda Rady Samir Shah se za sestříhání Trumpovy řeči omluvil, neodvrátil tím ale hrozbu žaloby amerického prezidenta. Trump v úterý prohlásil, že i kvůli přiznání BBC považuje za svoji povinnost, aby celou věc dal k soudu.

Zatímco labourističtí vládní politici více než stoletou stanici proti Trumpovi hájí, někteří konzervativní kritici jí vyčítají zaujatost ve prospěch levicových a kulturně liberálních postojů a zpochybňují oprávněnost licenčního poplatku, který je 174,50 libry (4790 korun) ročně na jednu britskou domácnost.

Moravec versus Okamura

Česká televize se podobných přehmatů, jaké vyplavaly na BBC, v posledních letech nedopustila. Jen pár dnů po odstoupení manažerů britské stanice nicméně vyšlo najevo, že jedna z ikonických postav ČT dělá sice mnohem méně závažnou, ale o to více zbytečnou chybu.

Generální ředitel Hynek Chudárek na středečním jednání Rady ČT přiznal, že moderátor nedělního diskusního pořadu Václav Moravec od roku 2017 nepozval do svého pořadu šéfa SPD a nyní i předsedu Poslanecké sněmovny Tomia Okamuru. 

Ve skutečnosti šlo o vyvrcholení dlouhodobých tahanic kolem zvaní Okamury do pořadu v názorově rozdělené Radě ČT. Moravec se hájil, že předsedy stran zvát nemusí a SPD v jeho pořadu obvykle zastupuje místopředseda Radim Fiala, šéf televize však označil jeho postoj za nesplnění pravidel.

„Jsem toho názoru, že dlouhodobou nepřítomností Tomia Okamury nedocházelo k naplňování zásad vyplývajících z kodexu ČT,“ řekl Chudárek a oznámil, že nechal v ČT zavést evidenci pozvánek hostů do diskusních pořadů.   

Moravcova „klatba“ na Okamuru, jakkoli se dá vzhledem ke konfliktnímu vystupování šéfa SPD lidsky pochopit, je pomyslnou vodou na mlýn všem odpůrcům ČT a jejího zpravodajství, jimž nedávné volby do Poslanecké sněmovny otevřely cestu k uskutečnění jejich plánů.

Poprvé od pádu komunistické nadvlády v roce 1989 a vzniku nezávislých médií mají parlamentní většinu politické síly, které vnímají veřejnoprávní instituce jako nepřátelské prostředí a prosazují zásadní změny v jejich financování.

Nedořečený program

Změny ve fungování televize požadovaly před volbami všechny tři strany, jež se dohodly na vytvoření nové vlády. Návrh programového prohlášení je v tomto ohledu spíše stručný. Kromě zahrnutí televize mezi instituce spadající pod pravomoc Nejvyššího kontrolního úřadu (což podporují i dosluhující strany kabinetu Petra Fialy) se nový kabinet zavazuje ke zrušení koncesionářských poplatků a přípravě změn v zákonech, které „povedou k aktualizaci definování veřejnoprávní služby, efektivnějšímu využívání zdrojů a odstranění duplicitních nákladů“.

Jak už připomněl mediální analytik Filip Rožánek, v prohlášení není žádná zmínka o tom, že by Česká televize a Český rozhlas měly dostávat peníze ze státního rozpočtu – nejspíš proto, že by s něčím takovým Motoristé nesouhlasili.

Pro rozpočtový model se nicméně vyjádřil místopředseda hnutí ANO Karel Havlíček. „My tvrdíme, dělejme to, jako to dělá 17 dalších zemí v Evropské unii a hraďme to z rozpočtu,“ uvedl v podcastu Jiný pohled. Že v takovém případě budou na veřejnoprávní média fakticky přispívat všichni občané, kteří platí daně, už Havlíček neřekl. 

Budoucí vládní politici tvrdí, že rušení koncesionářských poplatků nijak nesníží nezávislost obou médií. Jedním dechem však sami přiznávají, že skutečným cílem je změna obsahu – když mluví o tom, že odpor jejich voličů vůči koncesionářským poplatkům vychází z jejich nespokojenosti s vysíláním.

Samotné přímé státní financování nemusí automaticky oslabit kvalitu a nezávislost. Dánsko či Norsko, kde se televize a rozhlas platí z příspěvků ze státního rozpočtu, jsou v žebříčcích mediální nezávislosti na předních místech. Konkrétní způsoby financování ze státních prostředků jsou ale různé a vliv politiků na státní média se v jednotlivých zemích liší, přičemž souvisí i s dalšími faktory jako politická kultura. 

Někteří čeští politici se chtějí inspirovat na Slovensku, kde se veřejnoprávní televize a rozhlas spojily do jedné instituce. Její financování přešlo před dvěma lety z koncesionářských poplatků na státní příspěvky z rozpočtu, což před českými volbami prosazovalo hnutí ANO a SPD.

Jde však spíš o varovný příklad: vláda premiéra Roberta Fica vytvořila prostředí, v němž se z médií vytratil kritický přístup a kromě mnoha redaktorů ve spojené organizaci STVR skončila i profesionálně vystupující moderátorská dvojice hlavního diskusního pořadu a také ředitel celé instituce Ľuboš Machaj.

Odstrašující je politické zneužívání veřejnoprávních médií v Maďarsku nebo Polsku, kde tamní vlády nepokrytě prosazují svou politiku (přičemž v Polsku se v posledních 15 letech aspoň střídají vládní garnitury a s nimi i personální obsazení stanic).

S respektem i kriticky

Výroky nastupujících vládních politiků napovídají, že stejně jako v případě aféry BBC považují česká veřejnoprávní média za názorově vychýlená. Velká část novinářů má liberálnější názory, než je společenský průměr, což je vzhledem k povaze tohoto povolání vcelku přirozené a nejspíš to platí i pro Česko. A platí také to, že s rozmachem sociálních sítí a alternativních internetových projektů se část obyvatel od tradičních médií odklonila a přestala jim důvěřovat. 

Řešení pro veřejnoprávní média je jediné: důsledně oddělovat osobní názorové postoje od novinářské práce. Většina redaktorů České televize a Českého rozhlasu asi nevolila strany Babišovy koalice, ale pokud voliči těmto formacím dali mandát k vládnutí, nezbývá než jejich rozhodnutí respektovat.

To samozřejmě neznamená, že by redaktoři měli jít novým ministrům více „na ruku“ – kritický přístup je základem novinářské práce. Pokud se však zaměstnanci veřejnoprávních médií nevyvarují zbytečných chyb a projevů povýšenosti, dají tím za pravdu kritikům, kteří je obviňují ze zaujatosti.