Komentář Jany Havligerové: Sobotka a čerti na volební zdi

Bohuslav Sobotka

Bohuslav Sobotka Zdroj: čssd

Bohuslav Sobotka
Bohuslav Sobotka
Bohuslav Sobotka
Bohuslav Sobotka
Premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD)
6 Fotogalerie

Přestaňte se zabývat tím, co by bylo, kdyby ČSSD na podzim nevyhrála sněmovní volby, diskutovat o tom nyní je sebevražedné, vzkázal šéf sociálních demokratů spolustraníkům. Je přesvědčený, že socialisté mají šanci vyhrát. Banalita, zdá se. Co jiného by asi tak měl stranický šéf říkat. Najmě má-li před sebou partajní sjezd, na kterém bude hrát o znovuzvolení.

Zároveň může Sobotkovo prohlášení přece jen působit až moc sebevědomě. Možná, rozhodně je ale racionální. Jeho viditelní straničtí soupeři – jihočeský hejtman Zimola či poslanec Tejc – nejenže nemají odvahu postavit se přímo do duelu o předsednické křeslo. Hlavně nemají žádnou vizi a program.

Snad kromě pokradmé koketerie s největším politickým rivalem socialistů, hnutím ANO, respektive s jeho vůdcem Babišem. Není nutné hned mluvit o páté koloně, ale je jisté, že ČSSD tohle počínání dvakrát nesvědčí. Je to přímý opak toho, co sociální demokracie před klíčovými volbami potřebuje, tedy jasně čitelné definice postavení strany na politické scéně.

Sobotka se kuse, v náznacích o něco podobného pokouší. Jeho zatím nejsilněji vyřčená teze zněla, že nevěří ve fungování vlády, která by byla postavená jenom na základě „nějakého negativního vymezení vůči Andreji Babišovi“. Takže s pravicí do holportu nepůjde. Má pravdu, trucpodniky mívají jepičí život. Ostatně nestabilní vláda je to poslední, co by Česko v době, kdy se Evropská unie podobá tekutým pískům, potřebovalo. Jistě, v divokých snech si lze představit i horší varianty. Třeba: hnutí ANO, které už teď kdekdo pasuje na vítěze voleb, může vyhrát tak, že nebude moci nebo nenajde odvahu sestavit samo vládu. A bude-li Babiš hledat rámě, o které by se opřel, vybere si partnera typu Tomia Okamury.

Není ale nutné hned malovat čerta na zeď. ANO má zhruba devatenáct procent tutových podporovatelů, zbytek voličů jsou spíše jenom sympatizanti, kteří třeba ani nepřijdou volit. Na post premiéra to nemusí stačit. Záleží tedy i na přesvědčovací taktice ostatních partají, kterým se hnutí snaží ukázněné voliče odlákat. Včetně sociální demokracie.

Odhadovat osm měsíců před volbami povolební konstelaci politických sil – výzkumné agentury prominou – má mnohem blíž k šarlatánství než seriózním propočtům. Paleta možností je tentokrát až příliš široká. Jisté ale je, že pokud by se měly naplnit černé scénáře odpudivých vládních kombinací, bude velmi podstatné i to, jak silná bude opozice. Také opoziční aktivita může přinést zisk, i kdyby to byla jen lepší pozice pro příští volby. I na takovou roli je ovšem potřeba se připravit. Sobotka, který téměř jistě zůstane v čele ČSSD, by proto měl nejpozději po březnovém sjezdu jasně říct, co je pro stranu přijatelné a co ne. Socialisté vlastně mají jedinečnou šanci. Přesvědčit veřejnost, že jim nejde jen o politické kšefty. Což ostatně zdaleka neplatí jen pro sociální demokracii.