Zaměstnanci v nařízené karanténě nebo izolaci budou dostávat příspěvek k nemocenské až 370 korun denně. Schválili to poslanci, načež příslušná legislativa odputovala do Senátu. Tam se o ní má jednat dnes, přičemž schválení by mělo být jen formalitou. Se stoprocentní nemocenskou je tedy „amen“.
Příspěvek k nemocenské, takzvaná „izolačka“, má lidi finančně motivovat, aby odcházeli do karantény a nahlašovali své rizikové kontakty například v případě pozitivního testování. Zaměstnancům se díky „izolačce“ zvýší příspěvek za období čtrnáctidenní karantény v rozsahu od 260,60 koruny do 370 korun denně. První z částek získají navíc lidé s minimální mzdou, tedy 15 200 hrubého, nejvyšší částku ti, kteří berou zhruba 32 tisíc korun a více.
Nad posledně uvedenou úrovní už „izolačka“ nenarůstá, pročež k odchodu do karantény bude motivovat zvláště ve skupinách zaměstnanců s podprůměrným příjmem. To jsou, jak známo, asi dvě třetiny zaměstnanců, takže „izolačka“ by měla skutečně vést k určitému zlepšení situace co se týká nahlašování rizikových kontaktů a uchylování se do karantény.
Zaměstnanec pobírající minimální mzdu si v čistém přijde na 13 528 korun. S „izolačkou“ by se dočkal zvýšení příspěvku, jejž obdrží během karantény, o 2606 korun. „Izolačka“ mu tedy zajistí navýšení, které představuje 19,2 procenta jeho běžného čistého měsíčního výdělku.
Zaměstnanec, který pobírá mzdu 30 tisíc korun, si díky „izolačce“ v čistém polepší o částku odpovídající rovné pětině běžného čistého měsíčního výdělku. Zaměstnanec pobírající nadprůměrnou mzdu 45 tisíc korun se však díky „izolačce“ dočká stále jen 5180 korun navíc, což představuje už jen 11,5 procenta jeho běžného čistého výdělku. Částka 5180 je maximálním stropem, neboť odpovídá sumě 370 korun pobírané po čtrnáct karanténních dní.
Je tedy evidentní, že zhruba od mzdy 32 tisíc korun platí, že čím lépe je zaměstnanec mzdově ohodnocený, tím méně bude na základě „izolačky“ motivovaný k žádoucímu chování. Na druhé straně náklady na „izolačku“ by měly pro veřejné rozpočty činit nejvýše dvě miliardy korun. To je únosná cena za to, že by zhruba dvě třetiny zaměstnanců opravdu mohly být motivovány k epidemiologicky žádoucímu jednání. Ztráta ekonomiky z pandemie dosahuje v době nynějšího lockdownu zhruba dvou miliard korun – ovšem denně.
Na „izolačku“ je třeba pohlížet tak, že z veřejných rozpočtů sice další až dvě miliardy korun odtečou, avšak tyto prostředky pomohou zajistit rychlejší návrat ekonomiky do relativně běžného stavu, tedy také rychlejší návrat do stavu, kdy již kvůli pandemii nebude ekonomika přicházet o miliardy denně jako nyní.
Poslanci schválená izolačka je také o něco smysluplnější než ta, kterou smetli ze stolu minulý týden. Návrh tehdy vycházel ještě z výpočtu pro desetidenní karanténu. Od začátku března ovšem platí opět karanténa čtrnáctidenní, takže k zastropování dochází až od částky 32 tisíc, nikoli už od 29 tisíc, jako tomu bylo v případě neschválené izolačky, respektive té počítající s deseti dny karantény.
V ještě nevýhodnější pozici v porovnání se zaměstnanci se ovšem ocitá většina živnostníků, respektive OSVČ. Jen necelá desetina z více než milionu OSVČ si platí nemocenské pojištění. Takže nemají nárok na bonus v karanténě. Ten pro OSVČ činí 500 korun denně. I tak však je izolačka krokem správným směrem, a to za poměrně přijatelnou cenu.
Autor je člen NERV
