Komentář Michaela Romancova: Ruské mosty a cesty nikam
Když Vladimir Putin slavnostně otevřel most spojující Krasnodarský kraj přes Kerčskou úžinu s okupovaným Krymem, nechal se slyšet, že jde o historický okamžik. Vždyť o výstavbě mostu se uvažovalo ještě za cara. A pak také každou dekádu existence Sovětského svazu. A až teď se díky nasazení dělníků zázrak podařil. Rusko má nejdelší most v Evropě! Sotva zapěl tuto chválu, usedl ruský prezident za volant nákladního Kamazu, slovy „tak pojeďme!“ zavelel sám sobě a jako první přejel po mostě. Ten dokonce mohl nést jeho jméno, což ovšem Putin skromně odmítl.
Pečlivě připravený triumfální přejezd z jedné strany na druhou stejně jako zmínka o zázraku hodně vypovídají o dnešním Rusku. Co například? V první řadě je třeba zmínit, že se anexí Krymu Rusko v Evropě, obrazně řečeno, ocitlo na druhé straně. A přes veškerou snahu se zatím nepodařilo vybudovat žádný politický most zpět. Moskva tvrdí, že jí současná situace naprosto vyhovuje. Ale socio-ekonomická situace země je všechno možné jen ne dobrá a prudký hospodářský růst, který měl údajně nastat po navázání těsných hospodářských vztahů s Čínou, se jaksi ne a ne uskutečnit.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na 9 webech.
Vyzkoušet za 1 Kč Více informací
