Politika je vyvažování zájmů. Hledání koalic a paktů s těmi, s nimiž nás víc spojuje, než rozděluje. Tématy, která lidi v politice zajímají nejvíc, jsou bezpečí a prosperita. V Maslowově pyramidě hierachie potřeb je pak už všechno níž. Žijeme bohužel v době, kdy je aktuálně v Evropě v sázce jak bezpečí, tak prosperita. Ruský útok na Ukrajinu rozpoutal válku v našem bezprostředním okolí. A vlastní evropskou politikou posledních let, kdy jsme si snahou o záchranu světa Green Dealem a „společenskou odpovědností“ provozovanou pod zkratkou ESG nebezpečně začali plést podnikání s konáním dobra, si ničíme vlastní prosperitu a schopnost konkurovat ostatním.
Evropa se v bezpečnosti i energetice potácí a lavíruje. Některé země více než jiné. V nejhlubší vlastní pasti se ocitlo Německo, kterému se v posledních měsících zhroutily jeho sny o energetice postavené na obnovitelných zdrojích jištěných levným ruským plynem i tradiční Ostpolitik dobrých vztahů s Ruskem. To první rozmetala ekonomická realita. To druhé svou agresí Vladimir Putin. Německo pod vlivem drahých energií, které si samo ušilo na sebe i ostatní v Evropě, ztrácí i sílu průmyslové mocnosti. A moc neví, jak se ze svých vlastních problémů a omylů vyhrabat. Proto se od něj dá těžko čekat, že by v příštích letech bylo lídrem Evropy, který udává tón ostatním.
Tu roli přebírá Francie. Ať se nám to líbí, nebo ne, francouzský prezident Emmanuel Macron je v této chvíli jediný lídr v Evropě, který se umí ve složité krizové době pragmaticky rozhodovat. V energetice i bezpečnosti. V obou klíčových oblastech je aktuální francouzský kurz přesně v souladu s našimi zájmy na naší vlastní bezpečnosti a prosperitě. Tím se pro nás Paříž stává klíčovým strategickým partnerem. To není věc sympatií ani historických reminiscencí a vzpomínek na to, jak se ve své době v sázce na Francii mýlil Edvard Beneš.
My po Francii nic nežádáme. Nechceme být její zájmovou zónou. Neočekáváme od ní ochranu jako po jediné evropské jaderné velmoci s nejsilnější armádou. Tu bezpečnost nám zajišťuje stejně jako Francouzům členství v Severoatlantické alianci.
Emmanuel Macron, stejně jako my, jen hledá v Evropě spojence se stejnými zájmy v energetice a bezpečnosti. A velmi přirozeně ho nachází v Praze. Proto z nás dělá klíčový bod své energetické i bezpečnostní koalice.
Francouzi si správně vyhodnotili, že jedinou cestou, jak se vypořádat s evropským dekarbonizačním tažením a nezničit si ekonomiku předraženou energií jako Němci, je sázka na jadernou energetiku. V jejich případě to není novinka, dnes z ní vyrábějí 85 procent elektřiny. Ale reaktory jsou staré, už dost poruchové. A pro udržení své atomové energie je potřeba masivně stavět.
Macron proto mluví o zelené jaderné renesanci. I vláda Petra Fialy správně vyhodnotila, že jedinou cestou k dlouhodobé energetické bezpečnosti je v našich geografických a přírodních podmínkách jádro, které nás zbavuje závislosti na zahraničních surovinách a dělá nás i strategicky méně zranitelnými.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
