SME
Italský frajer
„Velitel námořní lodi je v případě neodvratné zkázy námořní lodi povinen námořní loď opustit jako poslední,“ píše se v paragrafu 29 slovenského zákona o námořní plavbě z roku 2000. Nedopsaly jej tam suchozemské krysy, které by své romantické představy o životě na moři čerpali jen z příběhů hrdinného kapitána Kormorána. Tento původně morální příkaz dnes mezinárodní právo natvrdo ukládá velitelům lodí ve většině světa.
A podle dostupných zpráv to zdaleka není jediné pravidlo, na něž se capitano Francesco Schettino z plovoucího hotelu Costa Concordia vykašlal. Nejenže z čisté frajeřiny navedl svou loď na skály.
Životy cestujících ještě víc ohrozil tím, že se snažil svou chybu zatloukat. A když už zatloukat nešlo, z lodi utekl mezi prvními. Problémem Itálie navíc je, že se obraz nezodpovědného frajera a chaotické posádky příliš shoduje s celkovou image země. S obrazem Itálie, kterou podobné frajeřiny a hluboko zakořeněný binec dostaly na pokraj bankrotu. Nic horšího nemohl capitano své zemi a turistickému průmyslu vyvést. Drobné poděkování mu patří jen za to, že nám připomněl, že žádná vyspělá technika neučiní svět bezpečným před hloupostí a lehkovážností. Takových varování není nikdy dost.
The Guardian
Kult kapitána
V jedné námořnické příručce z roku 1769 stojí: „Byl jsem naloděn na palubu požehnané lodi Betsy, které na této plavbě z Boží vůle velí kapitán Jordan.“ Zní to vznešeně. Právě spojení „z Boží vůle velí“ poskytuje představu o našich vysokých očekáváních od role kapitána. Není tedy překvapivé, že hněv z katastrofy lodi Costa Concordia se snesl na hlavu kapitána Franceska Schettina.
Obraz kapitána klesajícího se svou lodí byl zpopularizován viktoriánským námořnictvem v době, kdy to odpovídalo i aktuálnímu společenskému imperativu.
Ve skutečnosti v žádném zákonu není povinnost kapitána zemřít se svou lodí, pouze setrvat, dokud nejsou v bezpečí všechny osoby. Kdysi jsem byl svědkem, jak letadlová loď Melbourne za noci doslova přepůlila plavidlo lodivoda. Ovládl mne zmatek. Kapitán palubním rozhlasem všechny informoval o události. Nemusel to dělat, ale chtěl uklidnit takové, jako jsem byl já. U soudu za to byl obviněn z ovlivňování svědků. Také jsem svědčil a pamatuji si pohled na zdrceného kapitána. Nakonec byl zproštěn viny, ale zemřel jako zlomený muž. Schettinovi bych přál jiný verdikt. Sedl si na kapitánské křeslo a to je pozice, jejíž autorita se odvozuje od jiných kvalit, než jsou ty jeho.
