Německý diář Petra Fischera: Zachraňte restauraci!
Restaurace a kavárny v Německu dostaly v první covidové vlně obrovskou ránu. Desítky tisíc podniků spadly na hranu krachu, tisíce provozoven už zavřely, jiné se snaží udržet mnoha různými způsoby: od zjednodušení nabídky po rozvoz jídla domů.
Některé bary a kavárny omezily počet lidí zaměstnaných na trvalý úvazek, množí se práce na černo, bez níž by některé restaurace už dávno zkrachovaly. Ekonom Friedrich Schreider z Univerzity v Linci, který dlouhodobě studuje pohyby na černém trhu práce, dokonce tvrdí, že se v německých hotelích a restauracích prostřednictvím černého trhu protáčí neuvěřitelných 60 miliard eur.
Koronakrize se na tom podílí novými šesti miliardami eur, tedy celou desetinou. I v Německu je populární neformální hnutí „zachraň svou restauraci“, kdy podniky drží nad vodou jejich štamgasti.
Jednou z masivních strategií, jak zachránit restaurace, je vyjít se službami na čerstvý vzduch. Lidé v Německu se po první vlně bojí chodit do vnitřních prostor restaurací. Řada z nich se dovnitř vrátila, ale většina hostů preferuje sezení venku, kde proudí vzduch a je menší pravděpodobnost nákazy. To naráží nejen na limity prostorové, tedy na velikost venkovních pozemků, které mají restaurace k dispozici, ale i na změny a výkyvy počasí. Německé restaurace mají na podzim, v zimě i na jaře zachránit venkovní teplomety. Náklady na plyn jsou snesitelné, ekologické škody z hoření minimální.
Bohužel počet nakažených roste tak rychle, jak nikdo nečekal, a tak si lidé do Vánoc venku alespoň to své „Kaffee und Kuchen“ asi hned tak nedají. Topné hřiby německé gastro nespasí, politici i podnikatelé budou muset najít jinou, pevnější střechu, pod níž gastro přežije. Kde ale brát, když v dohlednu – nic.
