Petr Kolman: Právo být slyšen

ilustrační foto

ilustrační foto Zdroj: CC BY-NC-ND 2.0: Penn State via Flickr

Nový zákon o přestupcích míří do Senátu. Jeho odpůrci tvrdí, že dnešní právní úprava přestupkového řízení je sice zastaralá, nicméně mnoho problémů řeší již dnes související judikatura či právní doktrína. Jako umírněný zastánce nové právní úpravy podotýkám, že to je jistě v mnoha případech pravda, ale přece jen je přínosné, že mnohé tyto „poznatky“ dostanou autoritativní podobu zákona.

V navrhované podobě zákona je však jeden skrytý problém, který může omezit právo na spravedlivý proces, respektive ústavní právo „být slyšen“. Podle návrhu, který schválili poslanci, správní orgán „může nařídit ústní jednání“. Tedy může, ale nemusí.

Tím dochází k prolomení zásady povinné ústnosti jednání, jež platí nyní. Právo na ústní jednání můžeme chápat jako jedno z důležitých práv obviněných v demokratickém právním státu. Nový zákon se ho snaží de facto omezit, což jde proti trendům dlouhodobě plynoucím z judikatury Evropského soudu pro lidská práva i českého Ústavního soudu.

V zákoně se sice píše, že správní orgán nařídí ústní jednání „na požádání obviněného, je-li to nezbytné k uplatnění jeho práv“. Nevzniká ale automatický nárok na ústní jednání. Myslím, že nepřiznání nároku na nařízení ústního jednání bude neuralgickým bodem. Obvinění budou mít u druhých instancí či při soudním přezkumu snadný terč.

Napadení neumožnění ústního jednání ve vazbě na ústavou zaručená práva se nabízí. Právní filozof Gustav Radbruch popsal zásadní hodnotový spor v moderním právu. Právo má tři cíle: právní jistotu, spravedlnost a efektivitu. A těchto tří cílů nelze v plné míře dosáhnout současně. Pakliže se na zákon podíváme těmito brýlemi, vidíme v rámci přestupkového procesu snahu o posílení efektivity, nicméně se obávám, že současně dochází k omezení spravedlnosti.

Autor je právník a pedagog