Rekordní investice, nebo jen dražší projekty? Rozpočet na rok 2027 naráží na limity české ekonomiky

Ministerstvo financí představilo návrh státního rozpočtu na rok 2027 jako výrazně proinvestiční. Kapitálové výdaje mají dosáhnout 289,6 miliardy korun, o 26,4 miliardy více než letos. Investice financované z národních zdrojů mají meziročně vzrůst o 47,7 miliardy; evropské prostředky na investice ale mají být meziročně o 21,2 miliardy nižší. Současně se však schodek státního rozpočtu prohloubí z letošních plánovaných 310 na 389 miliard korun. 

Samotná rekordní částka ovšem ještě nedělá rozpočet proinvestičním. Jde o nominální údaj, který neříká nic o růstu cen například stavebních prací ani o kvalitě a budoucím ekonomickém přínosu jednotlivých projektů. Podstatné také je, že výdaje státního rozpočtu nejsou totéž co investice celého veřejného sektoru. A především platí, že vyšší veřejné investice nemusí automaticky znamenat stejně velký přírůstek celkových investic v ekonomice. 

Situace, která se nesehraje vždy tak, jak má

Ekonomické učebnice v této souvislosti hovoří o vytěsňovacím efektu. Stát zvýší své výdaje, které financuje dluhem. Tím vzroste jeho poptávka po úsporách a kapitálu, což může tlačit vzhůru úrokové sazby. Některé projekty soukromých firem se pak při vyšších nákladech financování přestanou vyplácet. Investice státu tak alespoň částečně nahradí investice soukromého sektoru. 

Tento mechanismus ale nefunguje vždy stejně. Pokud se ekonomika nachází v útlumu, firmy mají nevyužité kapacity a domácnosti vysoké úspory, mohou veřejné investice naopak ty soukromé povzbudit. Nová silnice, železnice nebo energetická infrastruktura zvýší návratnost firemních privátních projektů, které by bez ní nevznikly. Ekonomický výzkum proto nachází důkazy jak o vytěsňování, tak o opačném efektu, kdy veřejné investice naopak přitahují soukromé. Výsledek závisí na kvalitě projektu, způsobu financování, fungování kapitálového trhu a zejména na množství volných zdrojů v ekonomice. 

Po globální finanční krizi bylo podle mého názoru riziko vytěsňování v Česku malé. Ekonomika se potýkala s nedostatečnou poptávkou a investiční aktivita se v reálném vyjádření jen pomalu vracela na předkrizovou úroveň. Fiskální restrikce v době evropské dluhové krize navíc omezila veřejné investice právě ve chvíli, kdy byly výrobní kapacity nevyužité. Veřejné a soukromé investice tehdy byly spíše komplementy než konkurenty. Nízké úroky samy o sobě firmy k investování nepřiměly, pokud chyběla poptávka nebo odpovídající infrastruktura. 

Zrychlení je za humny

Nyní je situace jiná. My s kolegy v Komerční bance čekáme, že česká ekonomika si letos připíše 2,1 procenta a v roce 2027 zrychlí na 2,6 procenta. Tahounem má zůstat domácí poptávka, tedy spotřeba domácností, pokračující investiční aktivita a expanzivnější fiskální politika. ČNB je pro příští rok ještě o něco optimističtější, když ve své letní prognóze počítá s růstem HDP o 2,7 procenta. Ministerstvo financí je naopak konzervativnější a ve srpnové makroekonomické predikci uvádí přes navržený „proinvestiční“ rozpočet pro rok 2027 růst o 2,4 procenta. Celkově rozdíly nejsou dramatické, všechny prognózy ale ukazují stejným směrem: česká ekonomika již není v hlubokém útlumu a prostor pro další růst bez tlaku na ceny, mzdy a výrobní kapacity je omezenější než před deseti lety. 

Vytěsňování navíc nemusí probíhat pouze přes úrokové sazby. Stát a firmy budou soutěžit o stejné projektanty, stavební pracovníky, stroje a materiály. Stavební společnosti již letos uváděly podle CEEC Research využití lidských kapacit kolem 93 procent. Jestliže veřejný sektor nabídne velké, dlouhodobé a rozpočtem garantované zakázky, bude pro dodavatele často atraktivnějším zákazníkem než soukromý investor. Výsledkem mohou být vyšší ceny a odklady některých firemních či bytových projektů. 

Ještě do toho promluví koruna

V neposlední řadě může v malé otevřené ekonomice s flexibilním měnovým kurzem část vytěsňování probíhat i přes kanál silnější reálné měny. Expanzivnější fiskální politika zvyšuje domácí poptávku a může tlačit na růst mezd a cen v sektorech s omezenými kapacitami. Pokud se to projeví ve vyšší domácí inflaci, případně v silnějším nominálním kurzu koruny díky vyšším úrokovým sazbám, reálný měnový kurz zpevní. To zhoršuje cenovou konkurenceschopnost exportérů a firem soutěžících s dovozem a může tak brzdit jejich produkci i investiční aktivitu. 

Česko veřejné investice potřebuje. Rozhodující ale není rekordní kolonka v rozpočtu, nýbrž výběr projektů, jejich připravenost a načasování. V ekonomice s napjatými kapacitami totiž může stát nakonec postavit více jen za cenu toho, že soukromý sektor postaví méně.